Památné zápasy předválečného období

René Lacoste - Jan Koželuh 7:5, 5:7, 6:3, 6:8, 6:3

Davis Cup, čtvrtfinále evropské zóny Československo-Francie, Praha, 24. 5. 1926

Pražská Štvanice byla v roce 1926 svědkem velkého tenisového svátku. Ke čtvrtfinálovému utkání evropské zóny Davisova poháru sem totiž zavítalo hvězdné družstvo Francie. Francouzští "mušketýři" ve druhé polovině dvacátých let jasně dominovali světovému tenisu. Například ve Wimbledonu se mezi lety 1924 a 1929 z prvenství radovali hned šestkrát v řadě, z čehož dvakrát vyhrál René Lacoste, dvakrát Henri Cochet a dvakrát Jean Borotra. V pěti případech se navíc o titulu rozhodovalo v čistě francouzském finále! K utkání Davisova poháru do Prahy dorazili Lacoste s Cochetem, které doplňoval ještě vynikající deblista Jacques Brugnon. Bylo tedy více než jasné, že na postup naši tenisté nemohli snad ani pomýšlet. Přesto byl o utkání obrovský zájem, každý chtěl francouzské hvězdy vidět na vlastní oči. Hned v prvním utkání se o senzaci málem postaral Jan Koželuh, který donutil Lacosta k úžasné pětisetové bitvě. Předseda naší tenisové asociace Jaroslav Just po zápase prohlásil: "Na zápas Koželuh - Lacoste nikdo z nás nemůže nikdy zapomenout. Vždyť zdánlivě nemožné viselo doslova na dosah ruky. Stačilo, aby štěstěna byla k Jendovi jen maličko příznivější a nejslavnější tenista dnešní doby by odešel z Letné poražen." Poklonu Koželuhovi vysekl i Henri Cochet: "Hra, kterou dnes předvedl Koželuh, je podle mého názoru hrou budoucnosti. Věřím, že podobným stylem se bude hrát tenis za dvacet let." Koželuh s Ladislavem Žemlou byli potom blízko vítězství i ve čtyřhře, kterou s dvojicí Lacoste, Brugnon prohráli až 7:5 v páté sadě. Na zápasy jsme nakonec prohráli 0:3, ale o výkonech našich hráčů mluvil celý tenisový svět. "Věděli jsme, že Československo hraje dobrý tenis. Jan Koželuh a vaše čtyřhra nás však ohromili," zhodnotil utkání francouzký kapitán Gillou.

Helen Willsová Moodyová - Emma Čepková 3:6, 6:4, 6:2

Wimbledon, 4. kolo, 1. 7. 1935

Emma Čepková byla vůbec první československou hráčkou, která se zúčastnila některého z grandslamových turnajů. Na Roland Garros 1935 sice prohrála hned v prvním kole s domácí Simone Iribarneovou, ale o měsíc později ve Wimbledonu už sahala po obrovské senzaci. Přes tři britské hráčky postoupila až do osmifinále, v němž na ni čekala Američanka Helen Willsová Moodyová, jedna z nejlepších tenistek všech dob. Moodyová byla po odchodu Suzanne Lenglenové dlouhá léta jasnou vládkyní světového tenisu, když mezi lety 1927 a 1933 vyhrála neuvěřitelných 180 utkání v řadě, navíc bez ztráty jediného setu! V roce 1935 už měla na svém kontě sedmnáct grandslamových trofejí a vyřadit ji na wimbledonské trávě, kde od roku 1927 nepoznala hořkost porážky, by se rovnalo téměř zázraku. Přesto to Emma Čepková málem dokázala. Od začátku utkání hrála bez zábran a předváděla vynikající tenis, zatímco Moodyová neměla svůj den. Netrvalo to dlouho a skóre znělo 6:3 a 4:1 ve prospěch naší hráčky! Ta ale jakoby se v tu chvíli zalekla vítězství, znervózněla a nechala soupeřku vrátit se do zápasu. Moodyová zaváhání Čepkové zkušeně využila a utkání otočila, když vyhrála jedenáct ze třinácti následujících gemů. V turnaji pak bez nejmenších problémů prošla až do finále, kde porazila i Američanku Jacobsovou a získala tak svůj sedmý wimbledonský titul. Čepková se poté už nikdy na žádném grandslamovém turnaji neobjevila...