Památné zápasy 40., 50. a 60. let

Jaroslav Drobný - Jack Kramer 2:6, 17:15, 6:3, 3:6, 6:3

Wimbledon, 4. kolo, 28. 6. 1946

V roce 1946 se nejlepší světoví tenisté sjeli do Wimbledonu po šestileté pauze způsobené druhou světovou válkou. Za největšího favorita byl všeobecně považován vytáhlý Američan Jack Kramer, jehož agresivní pojetí založené na razantním servisu a okamžitém přechodu na síť bylo zvláště na wimbledonské trávě nesmírně účinné. Kramer během celého turnaje vystupoval velmi sebevědomě, k čemuž ho do jisté míry opravňovaly jeho výsledky. Během úvodních tří kol totiž ztratil pouhých pět her, když postupně porazil Ira Sandyse 6:0, 6:2, 6:0, Brita Avoryho 6:1, 6:1, 6:0 a Poláka Tloczynského 6:1, 6:0, 6:0. Dalším snadným soustem pro něj měl být tehdy ještě téměř neznámý Čechoslovák Jaroslav Drobný. V našem hráči ale dřímal obrovský talent, který vinou druhé světové války zatím nebyl objeven. Svou neobyčejně pestrou technickou hrou, tvrdým leváckým servisem a vynikajícími voleji však Drobný Kramera dokonale zaskočil a v obrovské pětisetové bitvě zvítězil 2:6, 17:15, 6:3, 3:6 a 6:3. Jak se později ukázalo, byla to Američanova jediná porážka v celé sezóně 1946! Kramer v zápase ovšem bojoval nejen s kvalitním soupeřem, ale také se strženými puchýři na pravé ruce, které jeho výkon evidentně dost ovlivnily. Část zápasu musel hrát s rukavicí, protože jeho dlaň byla celá od krve. Budiž mu ale připsáno ke cti, že se po utkání na nic nevymlouval a pouze ocenil výkon českého hráče. Koneckonců, puchýře ho trápily už v předchozích kolech a přesto si se svými soupeři dokázal hravě poradit. Když se ho reportér zeptal, zda byly příčinou jeho porážky, odvětil: "Nesmysl. Zranění mě neporazilo, porazil mě Drobný." Australský tenista Dinny Pails k tomu ale ve svém komentáři napsal: "Jsem si jistý, že Kramer umí hrát lépe než v tomto zápase a i když mi bylo jasné, že se nebude na nic vymlouvat, viděl jsem jeho pravou ruku, na níž byl ne jeden, ale hned pět puchýřů." Drobný nicméně v následujících letech nesčetněkrát prokázal, že se rozhodně nejednalo jen o náhodnou výhru způsobenou soupeřovým handicapem. Vždyť v letech 1949 a 1952 v All England Clubu postoupil až do finále a roku 1954 celý turnaj dokonce vyhrál! Kramer si náladu spravil hned v následujícím ročníku 1947, který zcela suverénně ovládl. Byl to ale jeho poslední Wimbledon, neboť na podzim téhož roku přestoupil k profesionálům.