Památné zápasy 90. let

Steffi Grafová - Jana Novotná 7:6, 1:6, 6:4

Wimbledon, finále, 3. 7. 1993

Památné finále Wimbledonu 1993 mezi Steffi Grafovou a Janou Novotnou je mnohými považováno za jeden z největších obratů a zároveň jeden z největších kolapsů v historii bílého sportu. Pravdou asi je, že tento turnaj měla Novotná vyhrát. V Londýně předváděla životní tenis, vyřadila Sabatiniovou i Navrátilovou a také finále proti Grafové měla dlouho ve své režii. V tiebreaku sice ztratila úvodní sadu, pak ale výborným výkonem Němku na dlouhou dobu úplně vymazala z kurtu. Vyhrála druhý set 6:1 a dva brejky měla k dobru i ve třetí sadě. V šesté hře jí za stavu 40:15 dokonce chyběl jediný míček k tomu, aby se ujala vedení už 5:1, jenže pak se začaly dít věci... Na druhý gembol zahrála osudnou dvojchybu, při níž navíc druhý servis minul pole pro podání snad o více než metr. Tento moment jakoby srazil její sebevědomí na bod mrazu a v jejích očích se čím dál více zračila nejistota a panika. Začala kazit jeden lehký míč za druhým, navrch přidala další dvojchyby a za čtvrt hodiny bylo hotovo - 6:4 pro Grafovou. "Už jsem se smiřovala s tím, že jsem zápas prohrála. Jana měla dva brejky, hrála skvěle a já špatně. Pak mi ale několik šancí darovala," přiznala Grafová, která se soupeřkou po zápase soucítila. Když pak Jana při emotivním závěrečném ceremoniálu plakala na rameni vévodkyně z Kentu, těžko by se hledal člověk, který by jí nepřál, aby ještě někdy dostala druhou šanci. "Zkušenost z finále není hrozivá, v budoucnu mi může jen pomoci. Jsem pouze zklamaná, protože jsem byla tak blízko... Steffi mi sama řekla: ´Jano, dneska jsi měla vyhrát´," soukala ze sebe česká tenistka na tiskové konferenci. O čtyři roky později Novotná druhou šanci skutečně dostala, jenže i tehdy jí titul proklouzl mezi prsty. Ve finále ztroskotala na v životní formě hrající Martině Hingisové, přestože i tentokrát měla ve třetí sadě náskok jednoho brejku. Na třetí pokus se ale vytoužené trofeje přece jen dočkala. Všechny své předchozí zkušenosti zužitkovala v roce 1998, kdy v zápase o všechno přehrála Francouzku Tauziatovou, hrající ve třiceti letech své první velké finále.

Bohdan Ulihrach - Pete Sampras 7:6, 7:5

Indian Wells, 2. kolo, 12. 3. 1997

Bohdan Ulihrach vždy platil za nevyzpytatelného hráče, který když má den, dokáže porazit prakticky kohokoliv na světě. A právě takový den měl 12. března 1997, kdy ve druhém kole  prestižního turnaje v kalifornské poušti vyřadil světovou jedničku Peta Samprase. Ten byl přitom ve vrcholné formě a mohl se pyšnit famózní šňůrou dvaceti vítězných zápasů v řadě. Jenže v Indian Wells se nikdy moc dobře necítil, tamní vedro a suché podnebí mu činilo velké problémy. "Je jasné, že nic netrvá věčně. Navíc soupeř zahrál ok a mně se vůbec nevedlo," řekl po utkání zklamaný Sampras. Ulihrach, toho času 43. tenista světa, v prvním setu za stavu 5:6 a 15:40 odvrátil dva setboly, což označil za rozhodující okamžik utkání. V turnaji potom došel až do finále, čímž dosáhl největšího úspěchu své kariéry. Proti Samprasovi se mu ale poměrně dařilo i v dalších zápasech. Dokázal ho porazit už rok předtím na Světovém poháru družstev v Düsseldorfu, to však bylo na Američanově neoblíbené antuce a jeho prohra nebyla takovým překvapením. Také v Římě v devětadevadesátém byl náš tenista blízko vítězství, ale ve třetím setu prohospodařil vedení 5:2. Jediný vzájemný zápas na grandslamu se uskutečnil roku 2001 na Australian Open a i ten Sampras vyhrál až po velké bitvě 7:6, 7:6, 4:6, 7:5.

Petr Korda - Pete Sampras 6:7, 7:5, 7:6, 3:6, 7:6

US Open, 4. kolo, 1. 9. 1997

Američan Pete Sampras v roce 1997 ovládl Australian Open i Wimbledon a na domácím US Open toužil vyhrát třetí grandslam v sezóně, což se mu do té doby nikdy nepodařilo. Do čtvrtého kola prošel bez ztráty jediného setu, jenže v boji o čtvrtfinále mu plány zkřížil český tenista Petr Korda, který ho v neskutečné tříapůlhodinové bitvě porazil 6:7, 7:5, 7:6, 3:6, 7:6. Zápas se hrál na nově otevřeném a zcela zaplněném stadionu Arthura Ashe, který je s kapacitou přes 22 000 diváků největším tenisovým stánkem na světě. Utkání bylo kvůli dešti třikrát přerušeno a protáhlo se na téměř šest hodin. Levoruký český tenista světovou jedničku ničil především skvělými prohozy z bekhendu, ale také výborně podával. "Je těžké to překousnout, ale musím jít dál," řekl po utkání obhájce trofeje a čtyřnásobný vítěz US Open Sampras, který v pátém setu vedl už 3:0. Patnáctý nasazený Korda se do hry vrátil za stavu 3:1 i díky spornému verdiktu hlavního rozhodčího, jenž Samprasův forhendový volej ohlásil jako aut. K výroku se oba hráči vrátili ještě po zápase a sám Korda přiznal, že mu míč připadal spíše dobrý. Američana rozhodnutí vykolejilo natolik, že následně zkazil dva lehčí bekhendy a přišel o své podání. V dalším gemu český tenista vykouzlil tři esa v řadě, vyrovnal na 3:3 a v laufu pokračoval až do konce utkání. Rozhodující tiebreak ovládl přesvědčivě 7:3 a mohl si tak střihnout své tradiční oslavné gesto, nůžky ve výskoku. Američana porazil poprvé od památného vítězství na mnichovském Grand Slam Cupu v roce 1993 a celkovou bilanci s ním upravil na 5:11. "Jsem na sebe pyšný. Cítím, že po všech zraněních zase šplhám nahoru a hraju tenis, jako když jsem byl v první desítce," zářil po zápase a uznání se dočkal i od svého soupeře: "Měl jsem své šance, ale před výkonem Petra se musím sklonit, hrál neuvěřitelně. Když se mu daří, těžko se s tím dá něco dělat. Má určitě jeden z nejlepších bekhendů, proti kterým jsem kdy hrál. Už ve Wimbledonu to byl těžký zápas," narážel Sampras na nedávný wimbledonský turnaj, kde ho právě Korda ze všech soupeřů prověřil nejvíce a jako jediný mu dokázal sebrat dva sety. Korda zůstal jediným nasazeným hráčem v horní polovině pavouka, ale kvůli počínající viróze musel hned v následujícím kole vzdát Švédovi Jonasu Björkmanovi.