Kapitola 1

Počátky tenisu u nás a období rakousko-uherské monarchie

Dlouhá a bohatá historie českého tenisu se oficiálně započala rokem 1893, kdy byl v Praze založen I. Český lawn-tenisový klub (I. ČLTK). Neorganizovaně se ale na našem území hrál tenis samozřejmě mnohem dříve. Dokonce již v 16. století byly budovány herny, tzv. míčovny, v nichž se provozovaly hry podobné tenisu. Nejznámější je renesanční míčovna na Pražském hradě, jež pochází z doby vlády Rudolfa II. Další byly v Praze například v Karmelitské ulici (tzv. Ballhaus) nebo v Jilské ulici, což dnes připomíná znamení v průčelí domu - tři tenisové rakety se šesti míčky.

Také Jan Amos Komenský ve svém nejslavnějším díle Orbis Pictus z roku 1658 popisuje hru podobnou tenisu: "V míčovně se hraje míčem, jejž jeden hází a druhý chytá i zpátky hází pletenkou. A to jest hra šlechtická k ohýbání těla." Ruku v ruce s rostoucí popularitou tenisu ve světě nastal u nás velký rozvoj zejména na konci 19. století, kdy se ze společenské zábavy postupně stala soutěžní sportovní disciplína. Zpočátku byl tenis výsadou šlechty a nejbohatších rodin, ale rychle se rozšiřoval i do nižších vrstev obyvatelstva. V roce 1879, tedy dva roky po prvním Wimbledonu, se v zámecké zahradě knížat Kinských v Chocni uskutečnil premiérový turnaj, a to nejen v Čechách, ale patrně i v celé rakousko-uherské monarchii. Ve stejném roce se hrál turnaj i na zámečku Bon Repos u Nových Benátek na Mladoboleslavsku, kde se nacházel náš první travnatý dvorec. Kolem roku 1890 bylo na našem území evidováno již asi 500 tenisových hřišť s různým povrchem, nejčastěji makadamovým, cementovým nebo z plochých cihlových destiček. K rozšíření tenisu výrazně přispěla pražská firma bratří Goldschmidtů, která k nám od roku 1880 z Anglie dovážela tenisové rakety a míče. Důležitým počinem bylo též přeložení anglických pravidel do češtiny, o které se roku 1893 postaral J. Klenka. Jak již bylo řečeno, ve stejném roce byl také založen I. ČLTK Praha. Toto datum se proto dnes udává jako rok založení českého tenisu. Brzy nato v Praze vznikly další kluby - LTC Praha a německý DLTC Prag. Tenis se ovšem rychle uchytil i v ostatních městech a na venkově. Během krátké doby byly založeny kluby v Olomouci, v Plzni nebo v Brně. Roku 1895 se již hrálo první mistrovství zemí Koruny české. Vysoká úroveň českých tenistů se projevila nominací k mezistátním a meziměstským utkáním Rakouska. Ve Vídni, v Berlíně a v Mariánských lázních pomohli naši hráči, jichž byla v rakouském družstvu více než polovina, třikrát porazit Německo. V roce 1906 byla založena Česká lawn-tenisová asociace, která sdružovala sedm klubů a za svého prvního předsedu si zvolila dr. Václava Důrase. Po jejím uznání Mezinárodní tenisovou asociací teprve nastal pravý rozmach tenisu u nás! Turnaje se pořádaly již po celé zemi a přijížděli na ně i věhlasní hráči jako Wilding, Ritchie, Beamish, Froitzheim, Kleinschroth a další. Prvním naším velkým hráčem byl Zdeněk Hammer, hrající pod pseudonymem Z. Marteau. Podobně jako další sportovci nepoužíval vlastní jméno, neboť tehdejší přísné školské řády nedovolovaly sportování studentům. Nejúspěšnějším tenistou první čtvrtiny dvacátého století byl ale jednoznačně Ladislav Žemla, příležitostně užívající pseudonym Rázný. Z dvaceti ročníků národního mistrovství ovládl ve dvouhře osm a ve čtyřhře dokonce jedenáct. Na špičkové úrovni se držel neuvěřitelných pětadvacet let. Se svým bratrem Zdeňkem Žemlou (Jánským) se výrazně prosadili i na mezinárodní scéně. V roce 1906 spolu získali titul mistrů Rakouska ve čtyřhře, čímž mezi veřejností vzbudili obrovský rozruch. Turnaj měl totiž velice kvalitní obsazení a účastnili se ho i angličtí daviscupoví reprezentanti. Ve finále naši hráči porazili rakouskou dvojici Wesselly/Kinzel, jež byla považovaná za jednu z nejlepších v celé Evropě. V témže roce se v Aténách uskutečnily mimořádné olympijské hry, na kterých spolu bratři Žemlové vybojovali bronzovou medaili a Zdeněk navíc získal bronz i ve dvouhře. Mladší Ladislav se následně prosadil i na řádných olympijských hrách ve Stockholmu roku 1912, kde vyřadil jednoho z hlavních favoritů Jihoafričana Tapscotta a celkově obsadil čtvrté místo. V pavouku přitom bylo již 48 hráčů z dvanácti zemí. Náš reprezentant navíc od švédského krále dostal zlacený pohár jako cenu pro hráče s nejdokonalejším stylem. Kromě toho spolu s Jaroslavem Justem vybojoval čtvrté místo i ve čtyřhře. Pokud jde o olympijské hry, vůbec první cenné kovy ale přivezla již v roce 1900 z Paříže pražská Němka Hedwiga Rosenbaumová. Ta sice v zápise jako zemi původu uvedla Prahu, her se však účastnila jako soukromá osoba nezávisle na české výpravě a její medaile se tudíž do oficiálních statistik nezapočítávají. V Paříži získala dvě třetí místa: v ženské dvouhře a ve smíšené čtyřhře, do níž nastoupila vedle Brita Archibalda Wardena. Je ale pravdou, že ve dvouhře žen bojovalo jen šest účastnic a protože Rosenbaumová měla v prvním kole volný los, nemusela ke třetímu místu vyhrát ani jeden zápas. V semifinále navíc podlehla hladce nejlepší Francouzce Prévostové. Dobový tisk, který upozorňoval na vysokou kvalitu soutěže, ovšem označil Rosenbaumovou za druhou nejlepší hráčku ve východní Evropě. Slibně se rozvíjející tenisovou tradici u nás sice na několik let zcela ochromilo válečné běsnění, nicméně dobře zažehnutý plamen již zcela uhasit nedokázalo...