Památné zápasy 70. let

Marie Neumannová - Billie Jean Kingová 6:4, 6:3

Jacksonville, finále, 9. 4. 1972 

Příběh jako z pohádky prožila na jaře 1972 Marie Neumannová. Aby mohla odletět na americkou sérii turnajů okruhu Virginia Slims, museli její rodiče vybrat všechny úspory a ještě se zadlužit, protože svaz na poslední chvíli její slíbenou cestu odmítl uhradit. Za oceán se Neumannová nakonec vydala s jednou raketou a pěti dolary kapesného a když na prvním turnaji prohrála hned v kvalifikaci, děkovala pořadatelům, že ji za dalších pět dolarů na zápas nechali dělat lajnovou rozhodčí. Celé její turné dlouho vypadalo na velké fiasko, neboť z osmi turnajů jen jednou dokázala přejít přes první kolo. Pak ale přišel turnaj v Jacksonville na Floridě a senzační postup do finále. V něm na Neumannovou čekala nejlepší hráčka světa, takřka "neporazitelná" Billie Jean Kingová. V zápase, který měl být její jednoznačnou záležitostí, zvítězila k velkému údivu všech zúčastněných ve dvou setech drobná československá tenistka! "Dnes sice na kurtu extrémně foukalo, ale kvůli tomu jsem neprohrála. Já totiž obvykle ve větru hraji dobře. Soupeřka prostě byla lepší a zasloužila si vyhrát," komentovala jednu ze svých nejpřekvapivějších porážek Kingová. Neumannová, která hrála pravou rukou, ale servírovala levou, se stala vůbec první nenasazenou vítězkou podniku série Virginia Slims v historii. 3 500 dolarů, které za vítězství obdržela, pro ni bylo jako dar z nebes.

Jan Kodeš - Roger Taylor 8:9, 9:7, 5:7, 6:4, 7:5

Wimbledon, semifinále, 5. 7. 1973  

Wimbledon 1973 silně poznamenala tzv. Piličova aféra, kvůli níž turnaj bojkotovalo na osm desítek hráčů. Ze světové špičky chyběli Smith, Newcombe, Ashe, Rosewall, Okker, Riessen či Emerson, k bojkotu se naopak nepřipojili Nastase, Kodeš, Taylor, Metreveli nebo mladíci Connors s Borgem. Ani diváci bojkotu nic nedbali a turnaj téměř každý den lámal rekordy v návštěvnosti. Britské obecenstvo věřilo, že by se poprvé od dob Freda Perryho mohlo dočkat domácího vítěze, neboť jedním z hlavních adeptů na titul byl zdejší dvojnásobný semifinalista z let 1967 a 1970, jedenatřicetiletý Roger Taylor. Ten také postoupil mezi nejlepší čtveřici, když v nervydrásající čtvrtfinálové bitvě porazil debutanta Björna Borga 7:5 v páté sadě. Stejným způsobem svoje čtvrtfinále vyhrál i Jan Kodeš, který byl v zápase s Indem Amritražem v jednu chvíli dokonce dva míčky od vyřazení. A poměrem 7:5 v rozhodujícím setu skončil i semifinálový zápas právě mezi Taylorem a Kodešem. O výsledku první sady musel rozhodnout tiebreak, který se tehdy ve Wimbledonu hrál netypicky až za stavu 8:8. Náš reprezentant ho prohrál a mohl tak jen litovat dvou nevyužitých setbolů. Dramatickou koncovku druhé sady však zvládl a vedení se ujal i na začátku třetího setu. Jenže pak přišla krize a rázem byl stav 2:1 pro Taylora. Kodeš ve čtvrtém dějství opět srovnal krok, a tak utkání dospělo do pátého setu. Asi v půl sedmé večer, kdy už sada směřovala ke koncovce, začalo lehce mrholit. Za stavu 4:4 se zdálo, že zápas bude přerušen, nicméně rozhodčí dal pokyn Taylorovi, aby ještě servíroval. Přerušení přišlo až za stavu 4:5 a znamenalo, že Kodeš bude po přestávce podávat na udržení v zápase. "To je vždycky to nejhorší, co může být. Proto jsem na začátku utkání vždycky raději volil příjem. Jenže tady nebylo vyhnutí," uvědomoval si. Myslel si navíc, že už se ten den pokračovat nebude a napustil si vanu s horkou vodou. Pak ale přišel rozhodčí s tím, že se brzy začne hrát a po asi půlhodinové přestávce se pokračovalo. Kodeš se však nenechal vyvést z míry, vyhrál tři následující hry a postoupil do wimbledonského finále! "Taylor byl velice blízko vítězství, ale nakonec vyhrál lepší. Kodeš byl rychlejší a agresivnější na trávě, o které stále říká, že ji nemá rád," psalo se v tisku. Ve finále už náš hráč porazil Alexandra Metreveliho ze Sovětského svazu ve třech setech a jako první Čech (nepočítáme-li Drobného, který svůj titul získal pod egyptskou vlajkou) vyhrál nejslavnější turnaj planety. Jeho vítězství je sice v souvislosti s bojkotem často snižováno, ale o náhodě rozhodně nemůže být řeč. Kodeš sice platil spíše za antukáře, nicméně na dvorcích All England Clubu byl už rok předtím v semifinále a na tehdy ještě travnatém US Open hrál dvakrát dokonce o titul. Na jeho raketě tam přitom skončili takoví vyhlášení "trávaři", jakými byli John Newcombe, Arthur Ashe nebo Stan Smith.

Jiří Hřebec - John Newcombe 6:4, 8:10, 6:4, 7:5

Davis Cup, semifinále Austrálie-Československo, Melbourne, 16. 11. 1973

S velkým odhodláním porvat se o premiérový postup do finále Davisova poháru odcestovali v listopadu 1973 naši tenisté do Austrálie. V melbournském Kooyongu je však čekal takřka nadlidský úkol - porazit na trávě jeden z nejhvězdnějších výběrů daviscupové historie ve složení Newcombe, Laver, Rosewall, Anderson. Co na tom, že už všichni tito hráči měli svá léta, když dohromady vlastnili 26 grandslamových titulů! Naše družstvo ale vkládalo velké naděje do Jana Kodeše, jehož travnatá forma rovněž budila velký respekt. V tom roce nejenže slavně ovládl wimbledonský turnaj, ale také na US Open pronikl až do finále, v němž navíc sehrál vynikající pětisetovou partii právě s jedničkou australského týmu Johnem Newcombem. U protinožců se však ke svým nejlepším výkonům ani zdaleka nepřiblížil a oba své zápasy prohrál 3:0 na sety. Naši čest tak překvapivě zachraňoval do té doby téměř neznámý Jiří Hřebec, který nejprve v pátek senzačně pokořil Newcomba a následně v neděli vzdoroval pět setů i Laverovi! V pátečním zápase proti domácí jedničce mu přitom velké šance nedával ani jinak optimisticky naladěný kapitán Bolardt. Jenže třiadvacetiletý Čech hrál jako v transu a po třech hodinách boje si mohl radostně zakřičet na oslavu triumfu, jímž srovnal stav zápasů na 1:1. Klíčem k vítězství byl především jeho vynikající servis, který svým vysokým odskokem činil australskému soupeři nesmírné problémy. Kromě řady přímých bodů z podání si náš reprezentant pomohl i čtrnácti esy, z nichž většina přišla jako na zavolanou v těch nejkritičtějších momentech. Dvěma nechytatelnými servisy zápas také symbolicky ukončil. "V životě jsem nepodával lépe," radoval se Hřebec po zápase a dodal: "Strašně moc jsem chtěl pro Československo získat alespoň jeden bod a teď se mi to podařilo." 9000 diváků porážku svého favorita přijalo sportovně a sympatickému Čechovi, jehož jméno téměř nikdo nedokázal vyslovit, zatleskalo vestoje. Také Newcombe měl po zápase pro Hřebce jen slova uznání: "Abych se přiznal, nečekal jsem, že máte vedle Kodeše u vás tak výborného hráče. Jeho jméno jsem neznal, hrát jsem ho nikdy neviděl a o to větší je můj údiv." "Byl jsem velmi překvapen tím, jak Hřebec zápas zvládl," přidal se australský kapitán Neale Fraser. Porážka ho ale nakonec mrzet nemusela, neboť Australané celkově vyhráli 4:1 a postoupili do finále, v němž v Clevelandu poměrem 5:0 potupili i mužstvo Spojených států amerických.