Jaroslav Kirchner: Češi na tenisových trůnech

Moje hodnocení: 40%

V loňském roce se v knihkupectvích objevila nová tenisová publikace "Češi na tenisových trůnech", jejímž autorem je Jaroslav Kirchner. Kniha připomíná triumfy našich reprezentačních tenisových družstev ve veleúspěšné sezóně 2012 a zároveň mapuje celou naší historii v Davis Cupu, Fed Cupu i Hopman Cupu.

Na první pohled vypadá velice hezky. Pevná vazba, kvalitní křídový papír a spousta pěkných fotografií. Bohužel je nutno říci, že forma zde jednoznačně převyšuje obsah. Tato kniha patrně nebude z těch, které přečtete jedním dechem. Horší však je, že se v ní vyskytuje obrovské množství chyb. A to nejen překlepů, ale především chyb faktografických. Vzhledem k tomu, že jsem se naší tenisovou historií v poslední době důkladně zabýval, poznal jsem mnoho úskalí získávání informací z internetu. Například údaje na oficiálních stránkách ATP a WTA lze považovat za směrodatné u tenistů působících v druhé polovině osmdesátých let a později, zatímco u starších hráčů se na ně stoprocentně spolehnout nelze. Příkladem za všechny budiž nejvyšší žebříčkové umístění dvojnásobné grandslamové finalistky Renaty Tomanové - podle oficiálních stránek WTA 346. místo! Bohužel autor patrně většinu informací přepsal právě z těchto stránek, aniž by si je ověřil. Některá fakta jsou zřejmě přejatá i z Wikipedie, kterou taktéž rozhodně nelze doporučit jako spolehlivý zdroj informací. Například údaj, že Pavel Složil byl v singlu dvanáctý hráč světa, je rozhodně mylný a v publikaci takového rázu by se vyskytovat neměl.

Také autorův sloh na mě působí poněkud neobratně. Zvláště rušivé je důsledné uvádění přesných výsledků všech zápasů. Leckdy by stačilo napsat, že hráč vyhrál ve třech setech nebo třeba po pětisetové bitvě. Znát celé výsledky může být samozřejmě zajímavé, ale na druhou stranu to kazí plynulý tok textu. Možná by bylo vhodnější přidat výsledkovou část, čímž by se tento problém vyřešil.

Dost nepatřičně na mě působí také místy až příliš žoviální styl. Například obraty: "Berdych se Štěpánkem jim dali kartáč 6:3 6:4 6:4", nebo "čtyřhra už byla naším průchoďákem 6:1 6:3 6:4". Při čtení mě zarazila i některá další spojení, jako třeba "Berdych zdolal dlouhána Tipsareviče", když ten mezi tenisty patří spíše k menším hráčům. Nakonec o pár stránek dál se můžeme dočíst o Almagrovi, který je vyšší než Tipsarevič, že "nemá nijak vysokou postavu". Podobně mě zaskočila věta "Štěpánek nic neponechal náhodě proti Simonovi, jehož sice zdobil daleko pestřejší úderový rejstřík..." Nejsem si jist, jestli lze vůbec o jakémkoliv hráči napsat, že má daleko pestřejší úderový rejstřík než Štěpánek.

Kdo od této knihy očekává pohled do zákulisí či nějaké zajímavosti, bude patrně zklamán. V každém případě je ale pozitivem, že vůbec nějaká publikace tohoto typu vznikla.