Andre Agassi: Open

Moje hodnocení: 90%

Kniha "Open" s podtitulem "Otevřená zpověď" je autobiografií Andre Agassiho, jednoho z nejlepších hráčů tenisové historie. Agassi v ní šokujícím způsobem popisuje svou jedinečnou kariéru, během níž vyhrál osm grandslamových turnajů a stal se světovou jedničkou. Jeho cesta však nebyla vůbec jednoduchá a snad ani záviděníhodná. Dozvídáme se o krutých tréninkových metodách jeho tyranského otce, o pobytu v nenáviděné akademii Nicka Bollettieriho, o tom, jak podlehl pokušení drog, o jeho rivalitě s Petem Samprasem nebo o vztazích s Brooke Shieldsovou a Steffi Grafovou. Agassi čtenáře nechává nahlédnout do dosud nejskrytějších zákoutí své duše. Vyznává se ze své vnitřní nejistoty, z mindráků kvůli nedostatku vzdělání i kvůli plešatění, a také z nenávisti k tenisu. Ačkoliv se mi zprvu zdálo, že se Andre snaží šokovat za každou cenu a všechno poněkud přehání, postupně si mě svým bláznivým příběhem získal. Je to člověk s velkým srdcem a bezpochyby inspirativní osobnost přesahující hranice tenisu i sportu. Kniha mě nakonec zcela pohltila a přečetl jsem ji takříkajíc jedním dechem.

Z hlediska našeho tenisového fanouška jistě stojí za zmínku několik českých stop, které v knize můžeme nalézt. Není jich sice mnoho, ale některé z nich stojí za citaci:

"Díky jejich hlučné podpoře to dotáhnu až do semifinále proti Ivanu Lendlovi, který je právě světovou jedničkou. Největší zápas mého života. Z Las Vegas přilétá otec. Hodinu před zápasem se Lendl prochází po šatně, na sobě jenom boty. Když vidím, jak je uvolněný, pozoruhodně obnažený, chvíli předtím, než proti mně nastoupí, je mi jasné, co přijde. Nakládačka, jakou jsem ještě nezažil. Prohrávám ve třech setech. Přesto z kurtu odcházím povzbuzený, protože jsem vyhrál druhý set. Půl hodiny jsem ze sebe dával to nejlepší. Na tom můžu stavět. Mám z toho dobrý pocit. Teda až do chvíle, kdy se v novinách dočtu, co o mně Lendl řekl. Když se ho zeptali na moji hru, pokrčil jen rameny a řekl: Účes a forhend."

" Ve třetím kole hraju proti Tomáši Berdychovi. Už jsem se s ním jednou utkal, před necelými dvěma lety, ve druhém kole Australian Open. Darren mě tehdy varoval: Budeš hrát proti osmnáctiletému klukovi, který to fakt umí, tak si dej pozor. Hraje dobře na obě strany, má mohutné podání a za pár let bude v první desítce. Darren nepřeháněl. Berdych patřil k nejlepším hráčům, s nimiž jsem se ten rok utkal. V Austrálii jsem ho porazil 6:0, 6:2, 6:4 a byl rád, že se hraje jenom na tři vítězné sety. Teď ale překvapeně zjišťuju, že se Berdych od té doby moc nezlepšil. Musí ještě zapracovat na rozhodování. Je jako já předtím, než jsem potkal Brada - myslí si, že musí vyhrát každý bod. Když ho porazím a potřesu mu rukou,, chci říct, aby se uvolnil, že některým lidem prostě trvá delší dobu, než se něco naučí. Ale nemůžu. Není to můj úkol."

Kromě toho v knize najdeme letmou zmínku o daviscupovém utkání s Československem v roce 1992, o zápase s Petrem Kordou na US Open 1995 nebo o tom, jak Andre na Turnaji mistrů 2002 dostal "nařezáno" od Jiřího Nováka. A pak také delší pasáž o vyplétači raket Romanovi (Prokešovi), kterého Andre nazývá umělcem. Tvrdí o něm, že je nejlepší a pro jeho hru tak důležitý, že ho bere na všechny turnaje s sebou.

Kniha je skutečně vynikající, jen mi v ní chybí více fotografií a snad i nějaká faktografická příloha. Pro doplnění přikládám ještě jeden odkaz na zajímavý článek o téže publikaci: 

https://sport.idnes.cz/at-mi-nespadnou-vlasy-agassi-slavi-ctyricet-a-odhaluje-sva-tajemstvi-1i5-/tenis.aspx?c=A100429_085603_tenis_ot