50 největších hráček naší historie

1. Martina Navrátilová

Legenda světového tenisu a bezpochyby jedna z nejlepších hráček všech dob. Během své kariéry tato levoruká tenistka získala neuvěřitelných 59 grandslamových titulů. To je číslo, ke kterému se žádná jiná hráčka ani žádný jiný hráč v otevřené éře nedokázali byť jen přiblížit. V celé historii je před ní v této statistice pouze Margaret Courtová. Pokud jde o singlové tituly, těch získala Navrátilová osmnáct: devět (!) ve Wimbledonu (1978, 1979, 1982-1987, 1990), čtyři na US Open (1983, 1984, 1986, 1987), tři na Australian Open (1981, 1983, 1985) a dva na French Open (1982, 1984). Kromě toho ještě čtrnáctkrát prohrála až ve finále. V roce 1984 se po vítězství na French Open stala držitelkou nekalendářního Grand Slamu. V zisku toho kalendářního jí o půl roku později zabránila Helena Suková, když ji vyřadila v semifinále Australian Open. Osmkrát Navrátilová opanovala také Turnaj mistryň. Pět sezón po sobě byla na konci roku světovou jedničkou a celkem na tenisovém trůnu strávila úctyhodných 332 týdnů. Světovou jedničkou byla i ve čtyřhře, a to nejdéle ze všech hráček vůbec (237 týdnů). Výčet rekordů, jichž dosáhla, by byl hodně dlouhý a vydal by na samostatný článek. Za zmínku ale jistě stojí fakt, že dokázala vyhrát všechny grandslamové turnaje nejen ve dvouhře, ale i v ženské a smíšené čtyřhře. Svůj první grandslamový titul získala v sedmnácti letech, poslední pak o 32 let později jako téměř padesátiletá! Celkem vyhrála 167 turnajů v singlu a 177 v deblu, což je v obou kategoriích dosud nepřekonaný rekord, a to opět jak mezi ženami, tak i mezi muži. Sezónu 1983 zakončila s impozantním skóre 86:1, o rok později zase vyhrála třináct turnajů v řadě! Celkově na okruhu WTA nasbírala 1442 vítězných singlových zápasů. Většinu úspěchů však sklízela v barvách USA. Roku 1975 totiž odešla do emigrace a o šest let později také získala americké občanství. Ještě předtím ale pomohla československému týmu k zisku prvního titulu v Poháru federace. V roce 2000 byla uvedena do mezinárodní síně slávy. Jiná legendární hráčka Billie Jean Kingová o ní v roce 2006 prohlásila: "Je nejlepší tenistkou dvouhry, čtyřhry i smíšené čtyřhry, která kdy žila".

2. Hana Mandlíková

Jedna z nejlepších světových hráček osmdesátých let. Ve dvouhře vyhrála Australian Open (1980, 1987), French Open (1981) i US Open (1985). Pouze titul z Wimbledonu jí unikl, přestože se dvakrát probojovala až do finále (1981 a 1986). Stejně jako na dalších třech velkých turnajích (US Open 1980 a 1982 a Turnaj mistryň 1986) se však v boji o titul musela sklonit před uměním svých největších rivalek, Chris Evertové a Martiny Navrátilové. Těmto dvěma hráčkám se po celou kariéru dívala na záda i ve světovém žebříčku, a tak jejím historickým maximem zůstalo třetí místo. Na přelomu sezón 1980 a 1981 se však čtyřikrát v řadě propracovala do grandslamového finále! Měla také hlavní zásluhu na tom, že Československo mezi lety 1983 a 1985 vyhrálo třikrát v řadě Pohár federace. Na okruhu WTA triumfovala na sedmadvaceti turnajích. Dva velké tituly získala také ve čtyřhře, konkrétně na Turnaji mistryň v roce 1986 a o tři roky později na US Open. Provdala se do Austrálie, kterou krátce na sklonku kariéry také reprezentovala. Tenisový kolotoč opustila relativně brzy, v osmadvaceti letech. V roce 1994 byla uvedena do mezinárodní síně slávy. Devět let trénovala Janu Novotnou, kterou dovedla až k wimbledonskému titulu. Její otec Vilém je bývalý československý rekordman ve sprintu.

3. Jana Novotná

Wimbledonská vítězka z roku 1998. Vytouženého grandslamového titulu se dočkala na londýnské trávě až jako téměř třicetiletá hráčka po třech prohraných finále (Australian Open 1991, Wimbledon 1993 a 1997). Do té doby ji pronásledoval stín nešťastného Wimbledonu 1993. Tehdy v boji o titul vedla nad Steffi Grafovou 6:7, 6:1 a 4:1 a měla utkání zcela ve své režii. Jenže v šesté hře za stavu 40:30 dala osudnou dvojchybu, závěr psychicky nezvládla a Němka zápas pěti gemy v řadě otočila. O pět let později už ale Novotná měla v kapse první velký titul z Turnaje mistryň a proti Francouzce Tauziatové si šanci vzít nenechala. Celkem Novotná vyhrála 24 turnajů a na světovém žebříčku se vyšplhala až na druhé místo. V roce 1998 ji dokonce dělilo jediné vítězství (v semifinále US Open proti Martině Hingisové) od postu světové jedničky. Ještě o poznání úspěšnější byla ve čtyřhře. Nejenže stanula v čele světového pořadí, ale se šestnácti grandslamovými trofejemi a dvěma tituly z Turnaje mistryň se dokonce zařadila mezi nejúspěšnější hráčky historie. Pro naši zemi také vybojovala tři olympijské medaile: bronz ze dvouhry (Atlanta 1996) a dvě stříbra ze čtyřhry (Soul 1988 a Atlanta 1996). Roku 1988 se zasloužila o vítězství našeho týmu v Poháru federace. Jako jedna z mála hráček se prezentovala klasickým útočným stylem servis-síť. V roce 2005 byla uvedena do mezinárodní síně slávy.

4. Petra Kvitová

Naše současná jednička zazářila jako kometa v roce 2011, kdy coby nasazená osmička nečekaně zvítězila na wimbledonské trávě. Nejslavnější turnaj planety si podmanila díky skvělému leváckému servisu a agresivní nátlakové hře, jíž nedokázaly odolat ani Viktoria Azarenková v semifinále, ani Maria Šarapovová ve finále. V průběhu sezóny Kvitová vyhrála ještě pět dalších turnajů včetně Turnaje mistryň a vyšvihla se až na druhé místo světového žebříčku s minimální ztrátou na Caroline Wozniackou. Mnozí odborníci tehdy předpovídali, že by mohla v následujících letech ženskému tenisu dominovat. Realita ovšem za neskromnými očekáváními trochu zaostala a Petra na velké úspěchy dlouho nemohla navázat. Pak ovšem přišel Wimbledon 2014 a další spanilá jízda korunovaná fenomenálním výkonem ve finále, v němž Kanaďance Eugenii Bouchardové povolila pouhé tři hry. Wimbledon je jednoznačně Petřiným nejúspěšnějším turnajem, ale do semifinále se probojovala též na Australian Open a na Roland Garros. Celkově na okruhu WTA vyhrála již 17 turnajů. Především díky svým výkonům ve Fed Cupu si vydobyla také pověst obrovské bojovnice a skvělé týmové hráčky. To ona má hlavní zásluhu na tom, že naše družstvo mezi lety 2011 a 2015 čtyřikrát nenašlo přemožitelky.

5. Helena Suková

Dcera naší první wimbledonské finalistky Věry Sukové je možná nejlepší světovou hráčkou mezi těmi, které nikdy nezískaly velký titul. Čtyřikrát stanula ve finále grandslamového turnaje, ale ani jednou neuspěla. Přitom v semifinále Australian Open 1984 to byla právě ona, kdo překazil Martině Navrátilové sen o zisku kalendářního Grand Slamu. Tehdy se Australian Open hrálo ještě v prosinci jako poslední ze všech turnajů velké čtyřky a Suková na něm ukončila rekordní šňůru 74 vítězných zápasů Navrátilové. Ve finále však podlehla Chris Evertové, přestože nad ní už vedla 1:0 na sety. Podobně dopadla i v dalších třech finále - na Australian Open 1989 a na US Open 1986 a 1993. V roce 1985 bojovala neúspěšně též ve finále Turnaje mistryň. Na světovém žebříčku se dostala nejvýše na čtvrté místo. Grandslamová zklamání ze dvouhry si alespoň částečně vynahradila úspěchy v deblu, v němž mohla ještě lépe uplatnit svou výtečnou hru na síti. Devět titulů získala v ženské čtyřhře a pět ve čtyřhře smíšené, z toho tři se svým bratrem Cyrilem. Také ona se propracovala až na post světové jedničky. Společně s Janou Novotnou vybojovala dvě stříbrné olympijské medaile. Čtyřikrát (1983-1985, 1988) byla členkou vítězného československého týmu v Poháru federace.

6. Věra Suková (roz. Pužejová)

První československá tenistka, která pronikla do nejužší světové špičky. Na domácí scéně byla prakticky neporazitelná po celé desetiletí! Nejcennějšího úspěchu dosáhla v roce 1962, když senzačně postoupila do wimbledonského finále. Během svého tažení vyřadila světovou jedničku Angelu Mortimerovou, dvojku Darlene Hardovou i legendární Brazilku Marii Buenovou. Výsledek finálového zápasu proti Karen Susmanové bohužel do velké míry ovlivnilo zranění nohy, které si přivodila den před zápasem. Na konci sezóny byla pátou hráčkou světa a zároveň nejlepší Evropankou. Dvakrát, v letech 1957 a 1963, se probojovala také do semifinále Roland Garros. Na tomto turnaji získala i svůj jediný grandslamový titul, když v roce 1957 spolu s Jiřím Javorským triumfovala ve smíšené čtyřhře. O čtyři roky později společný úspěch málem zopakovali, ale ve finále podlehli dvojici Darlene Hardová, Rod Laver. Po skončení kariéry byla reprezentační trenérkou. Roku 1975 naše hráčky pod jejím vedením poprvé vyhrály Pohár federace. Věra Suková byla obrovskou bojovnicí jak na kurtu, tak i mimo něj. Zemřela v důsledku rakovinového nádoru na mozku v pouhých padesáti letech. Na její odkaz navázala jak dcera Helena, tak i syn Cyril, bývalý špičkový deblista.

7. Lucie Šafářová

Že má Lucie Šafářová našlápnuto k zajímavé kariéře, bylo jasné už v roce 2005, kdy jako osmnáctiletá triumfovala na podnicích v Estorilu a ve Forest Hills. Dlouho se jí ale nedařilo svůj talent prodat na velkých turnajích, které pro ni končily většinou hned v úvodních kolech. Světlou výjimkou bylo Australian Open 2007, na němž vyřadila nasazenou dvojku a obhájkyni trofeje Amélií Mauresmovou a postoupila až do čtvrtfinále. Teprve v posledních dvou sezónách ale ukázala, že může patřit do absolutní světové špičky. Nejprve v roce 2014 pronikla do semifinále Wimbledonu, aby o rok později na French Open postoupila dokonce do vysněného grandslamového finále. Z turnaje přitom vyřadila Marii Šarapovovou, Garbine Muguruzaovou i Anu Ivanovičovou. Ani v zápase o titul proti suverénní vládkyni světového tenisu Sereně Williamsové nebyla bez šancí, nakonec však jejímu tlaku přece jen neodolala. Především díky tomuto úspěchu se Šafářová vyhoupla až na páté místo světového žebříčku a také se kvalifikovala na závěrečný Turnaj mistryň, který si navíc zahrála dokonce ve dvou disciplínách. V sezóně 2015 totiž spolu s Bethanií Mattekovou-Sandsovou ovládla dva grandslamy ve čtyřhře, což ji ve světovém pořadí deblistek vyneslo dokonce na čtvrtou příčku. Šafářová má také velkou zásluhu na čtyřech triumfech našeho družstva ve Fed Cupu. Vydařilo se jí zejména finále v roce 2012, v němž dvěma body proti Srbkám přispěla rozhodujícím způsobem k obhajobě trofeje.

8. Renata Tomanová

Pohledná tenistka, která na grandslamech prošla dvakrát až do finále. V roce 1976 neúspěšně bojovala o titul jak na Australian Open, tak i na pařížském Roland Garros. Na těchto dvou turnajích si později připsala ještě tři účasti ve čtvrtfinále a jednu v semifinále. Je ale třeba říci, že prestiž French Open v té době dost trpěla absencí nejlepších hráček, které byly smluvně zavázány v projektu World Team Tennis a také Australian Open se potýkalo se slabším startovním polem, které navíc čítalo pouze 32 hráček oproti současným 128. Mnohé elitní hráčky nicméně Tomanová během své kariéry porazila: Wadeovou, Turnbullovou, Stöveovou, Morozovovou, Ruziciovou, Jaušovecovou a další. Nejvíce se jí tradičně dařilo na antuce, jež nejlépe vyhovovala její tvrdé a přesné hře od základní čáry. Vyhrála v Hamburku, Bastadu, Barceloně, Kitzbühelu a také na mistrovství Evropy amatérů ve Vídni. Roku 1977 se probojovala též do finále prestižního turnaje v Římě. Na světovém žebříčku se dostala nejvýše na třináctou pozici. Vlastní také titul z Australian Open v ženské čtyřhře (1978) a z French Open ve čtyřhře smíšené (1978). V roce 1975 společně s Martinou Navrátilovou vybojovala pro Československo historicky první vítězství v Poháru federace.

9. Regina Maršíková

Talentovaná tenistka, která se díky vynikajícím liftovaným úderům prosazovala zejména na antukových dvorcích. V roce 1978 jako první československá hráčka zvítězila na mezinárodním mistrovství Itálie v Římě. Velkých úspěchů pravidelně dosahovala i na grandslamovém French Open. V roce 1976 zde již jako sedmnáctiletá postoupila mezi nejlepší osmičku a v následujících třech sezónách dokonce vypadla vždy až v semifinále. Roku 1977 tu také získala svůj jediný grandslamový titul v deblu. Na ostatních turnajích velké čtyřky se však výrazněji prosadit nedokázala a jejím maximem byla účast v osmifinále. Na světovém žebříčku vystoupala nejvýše na jedenácté místo, podle renomovaného The Daily Telegraph však byla za rok 1978 dokonce devátou nejlepší hráčkou světa. Pět sezón po sobě (1977-1981) zakončila v elitní světové dvacítce. Do roku 1981 vyhrála na ženském okruhu čtrnáct turnajů včetně Canadian Open v Torontu či German Open v Berlíně. Porážela hráčky, jako byly Navrátilová, Kingová, Wadeová, Goolagongová, Mandlíková nebo Jaegerová. Pak ale způsobila tragickou dopravní nehodu a turnajový kolotoč musela na dlouhou dobu opustit. V roce 1985 se sice ještě dokázala vrátit, ale na dřívější úspěchy již nenavázala. V roce 1985 se alespoň přičinila o zisk trofeje v Poháru federace, kde už však nastupovala pouze ve čtyřhře.

10. Nicole Vaidišová

Nesmírně nadějná hráčka, jež ukončila kariéru předčasně již ve dvaceti letech. Ve věku, kdy se většina tenistek na profesionálním okruhu teprve rozkoukává, už měla na kontě úctyhodný seznam úspěchů. Na grandslamech postoupila dvakrát do semifinále a třikrát do čtvrtfinále. Jejím asi nejpovedenějším turnajem bylo French Open 2006, kde cestou mezi nejlepší čtveřici slavně vyřadila světovou jedničku Mauresmovou i úřadující wimbledonskou šampiónku Venus Williamsovou. K vítězství měla nakročeno i v semifinále, jenže proti Světlaně Kuzněcovové za stavu 7:5 a 5:4 selhala na podání a zápas, v němž ji od výhry dělily dva míče, nakonec prohrála. První turnaj Vaidišová vyhrála již jako patnáctiletá, čímž se stala šestou nejmladší vítězkou v historii. Poté se z titulu radovala ještě pětkrát. Málokdy vídaný počin se jí podařil v říjnu 2005, kdy vyhrála tři turnaje během pouhých tří týdnů! Těsně po svých osmnáctých narozeninách už byla sedmou hráčkou světového žebříčku. Dařilo se jí i ve Fed Cupu, kde nasbírala dvanáct výher oproti pouhým dvěma porážkám. Jediná singlová prohra navíc přišla hned při jejím debutu v roce 2005, od té doby pak vyhrála desetkrát v řadě. Patřila k tenistkám s nejtvrdší hrou na okruhu. Krátce po ukončení kariéry se provdala za Radka Štěpánka, jejich vztah ale vydržel pouze tři roky.

11. Vlasta Vopičková (roz. Kodešová)

Starší sestra wimbledonského vítěze Jana Kodeše. Podobně jako on vynikala nezdolnou vůlí a obrovskou bojovností. Její kariéra nebyla sice tak hvězdná jako ta bratrova, ale i ona přispěla do rodinné sbírky řadou cenných úspěchů. Především se dvakrát (v letech 1968 a 1970)  probojovala do čtvrtfinále grandslamového French Open. Prosadila se i ve Wimbledonu, kde byla mezi posledními šestnácti hráčkami. Na mezinárodním mistrovství Itálie v Římě postoupila v roce 1973 dokonce až do semifinále, když vyřadila mj. vynikající Rusku Olgu Morozovovou. Vyhrála čtrnáct mezinárodních  turnajů a v Turíně se stala také amatérskou mistryní Evropy. Porazila dvě wimbledonské vítězky: Margaret Courtovou a Virginii Wadeovou. Obrovskou bitvu svedla i s legendární Billie Jean Kingovou, které podlehla těsně 7:5 ve třetím setu. Mezi lety 1965 a 1972 byla s výjimkou jedné sezóny nepřetržitě v první desítce evropského žebříčku, přičemž nejvýše figurovala na šesté příčce. Československo úspěšně reprezentovala i v Poháru federace, kde vyhrála sedm z devíti zápasů ve dvouhře.

12. Karolína Plíšková

Vycházející hvězda světového tenisu, jejíž hlavní devízou je drtivý servis, bezpochyby jeden z nejlepších na ženském okruhu. Však si také Karolína v sezóně 2015 připsala 517 es, vůbec nejvíce ze všech hráček. Své možnosti naznačila už v roce 2006, kdy coby teprve čtrnáctiletá dívenka vyhrála první zápas mezi ženami. O čtyři roky později ovládla juniorku na Australian Open, ale průlom mezi dospělými přišel až v roce 2013 překvapivým vítězstvím na turnaji WTA v Kuala Lumpur. Karolínin výkonnostní růst se nezastavil ani v následujících sezónách, během nichž nejenže ovládla další tři menší podniky WTA, ale také čtyřikrát postoupila do finále velkých turnajů kategorie Premier v Dubaji, Sydney, Birminghamu a Stanfordu. Dosavadním vrcholem její kariéry pak bylo finále na turnaji "WTA Elite Trophy" v Ču-chaj na konci sezóny 2015 a následný triumf ve finále Fed Cupu proti Rusku. K obhajobě týmovému úspěchu zavelela srovnáním na 2:2 proti Anastasiji Pavljučenkovové a společně s Barborou Strýcovou pak získala i rozhodující bod ve čtyřhře. Navzdory nepříliš povedeným vystoupením na grandslamech (jejím maximem je dosud třetí kolo) se vyhoupla až na sedmé místo světového žebříčku. Na svém kontě má skalpy hráček, jako jsou Ivanovičová, Azarenková, Kerberová, Stosurová, Jankovičová či Erraniová. Zatím tak má výrazně navrch v pomyslném souboji se svou sestrou Kristýnou. I ta už si ale připsala několik slibných výsledků a také nakoukla do první světové stovky. V říjnu 2013 v Linci spolu obě dívky získaly zajímavý primát: vyhrály totiž turnaj WTA jako první dvojčata v historii.

13. Klára Koukalová (Zakopalová)

Drobná tenistka, která mezi lety 2001 a 2014 postoupila hned patnáctkrát do finále turnajů WTA. Její bilance v zápasech o titul je ale dosti nelichotivá, neboť v nich dokázala zvítězit pouze třikrát. První trofej získala až na šestý pokus, když roku 2005 na trávě v Rosmalenu přehrála krajanku Lucii Šafářovou. Hned o čtvrt roku později se radovala také na antuce v Portoroži, ale na další primát si musela počkat dlouhých devět let. Smůlu prolomila až v roce 2014 ve Florianopolisu, kde ve finále porazila Španělku Muguruzaovou. Na grandslamových turnajích si zahrála dvakrát v osmifinále, konkrétně ve Wimbledonu v sezóně 2010 a o dva roky později na French Open. Asi nejslavnější vítězství své kariéry si připsala ve španělské Marbelle, kde v roce 2009 zaskočila světovou jedničku a vítězku deseti grandslamových turnajů Serenu Williamsovou. Z dalších špičkových hráček dokázala porazit například Moniku Selešovou, Dinaru Safinovou, Věru Zvonarevovou nebo Číňanku Na Li. V jedenatřiceti letech si splnila jeden ze svých velkých cílů, když se probojovala do první světové dvacítky. V roce 2014 se podílela na vítězství našeho týmu ve Fed Cupu, neboť získala cenný bod ve čtvrtfinálové bitvě na španělské antuce.

14. Barbora Strýcová (Záhlavová-Strýcová)

Šikovná technická hráčka, která jakožto juniorská světová jednička a dvojnásobná vítězka Australian Open patřila k vůbec nejvýraznějším nadějím českého tenisu. Zatímco však její finálová soupeřka z Australian Open 2002 Maria Šarapovová už o dva roky později zvedala nad hlavu trofej pro vítězku Wimbledonu mezi ženami, naší hráčce se dlouho nedařilo svůj potenciál naplno rozvinout. Na okruhu WTA zaznamenala první výraznější úspěch až v roce 2010 postupem do finále turnaje v Praze. Stejný kousek od té doby zopakovala ještě čtyřikrát, ale jen v roce 2011 v Québecu odešla z boje o titul jako vítězka. Životního výsledku dosáhla o tři roky později ve Wimbledonu, kde vyřadila druhou hráčku světa Na Li i Dánku Caroline Wozniackou a bez ztráty setu postoupila až do čtvrtfinále. I díky tomu se o pár měsíců později objevila na dvacátém místě žebříčku WTA. Svého času byla držitelkou rekordu v délce utkání na grandslamu, když na Australian Open 2010 zdolala Rusku Kulikovovou až po čtyřech hodinách a devatenácti minutách vyčerpávajícího boje. Díky šikovné ruce a velkému přehledu na kurtu platí také za vynikající deblistku. Doposud ve čtyřhře získala 17 titulů, dvakrát si zahrála v semifinále na grandslamech a na světovém žebříčku se vyšplhala až na 14. místo. Nakonec v listopadu 2015 to byla právě ona s Karolínou Plíškovou, kdo rozhodl v závěrečné čtyřhře proti Rusku o triumfu našeho týmu ve Fed Cupu. Na vítězstvích měla svůj podíl i v sezónách 2011, 2012 a 2014, ale ani v jednom z těchto ročníků se nevešla do nominace pro finále. Mediální pozornost si ovšem Barbora Strýcová získala i díky dopingové aféře nebo vulgárnímu vyjadřování během zápasů.

15. Daniela Bedáňová

Nadějná tenistka, která však kvůli zdravotním trablům ukončila kariéru už ve dvaadvaceti letech. Svůj první a jediný titul na ženském okruhu získala roku 2000 v Bratislavě jako sedmnáctiletá. Záhy se stala platnou členkou našeho fedcupového týmu, který se s ní v sestavě probojoval až do semifinále. I díky tomu Bedáňová na konci sezóny od WTA převzala ocenění "nováček roku". V následujícím roce zažila průlom také na grandslamech: osmifinále Australian Open a zvláště čtvrtfinále US Open podpořené cennými skalpy světové dvanáctky Shaughnessyové a sedmičky Selešové byly obrovským příslibem. Odrazilo se to i v jejím postavení na světovém žebříčku - v polovině roku 2002 jí patřilo skvělé 16. místo. Pak ale následoval bouřlivý rozchod s otcem a trenérem v jedné osobě Janem Bedáněm, o slovo se přihlásily rovněž zdravotní problémy a nadějná kariéra byla rázem takřka v troskách. I když se Bedáňová ještě tři roky snažila nepříznivý osud zlomit, nakonec svou profesionální sportovní dráhu ukončila. Její výhry nad Sánchezovou-Vicariovou, Selešovou, Mauresmovou či Dementěvovou tak navždy zůstanou jen připomínkou nenaplněného talentu.

16. Marie Neumannová (Pinterová)

O tom, že se ve sportu někdy dějí příběhy jako z pohádky, by mohla vyprávět Marie Pinterová. Když se v roce 1972 ještě pod dívčím jménem Neumannová vydala na turnaj do amerického Jacksonville, ve světě ji prakticky nikdo neznal. Měla s sebou jednu raketu a pět dolarů kapesného, přesto se turnajovým pavoukem probila až do finále. V něm pak naprosto senzačně pokořila tehdy takřka neporazitelnou Billie Jean Kingovou, která tak utrpěla jednu z nejpřekvapivějších proher své kariéry. Další velký úspěch si Neumannová připsala o dva roky později, když postoupila do čtvrtfinále French Open. Roku 1976 přerušila kariéru, provdala se do Maďarska a porodila syna. Dokázala se však vrátit a ještě několikrát o sobě dala vědět. Postoupila do šestnáctky na Australian Open a také do semifinále mezinárodního mistrovství Itálie v Římě (1978), kde zdolala mj. vítězku Roland Garros Mimu Jaušovecovou. Tři roky poté, ve svých pětatřiceti letech, ještě zvítězila na turnaji v Tokiu. Kromě Billie Jean Kingové porazila i další vynikající hráčky: Martinu Navrátilovou, Andreu Jaegerovou, Olgu Morozovovou nebo Sue Barkerovou.

17. Radka Zrubáková

Slovenská hráčka, jejíž kariéra spadá jak do období československé federace, tak do éry samostatného Slovenska. Na vrcholu byla mezi svým osmnáctým a dvaadvacátým rokem, kdy stabilně patřila do elitní světové padesátky. Na okruhu WTA vyhrála tři turnaje: v Bruselu (1989), ve Štrasburku (1991) a v Praze (1992). V té době se dvakrát probojovala také do osmifinále grandslamových turnajů. Dokázala porazit hráčky jako Arantxu Sánchezovou-Vicariovou, Mary Joe Fernándezovou, Janu Novotnou, Hanu Mandlíkovou, Helenu Sukovou nebo Larisu Savčenkovou. Posledně jmenovanou zdolala v roce 1988 dokonce ve finále Poháru federace, čímž položila základ k celkovému triumfu našeho týmu. Na světovém žebříčku byla nejvýše na 22. příčce. Po ukončení kariéry byla krátce nehrající kapitánkou slovenského fedcupového družstva.

18. Iveta Benešová

Mostecká rodačka Iveta Benešová získala na okruhu WTA dva tituly. Roku 2004 triumfovala na antuce v Acapulcu po finálové výhře nad Italkou Pennettaovou a o šest let později si v marockém Fesu vyšlápla na Rumunku Halepovou. Kromě toho šestkrát z finále odešla poražena. Z grandslamových turnajů se jí tradičně nejvíce dařilo na Australian Open, kde postoupila dvakrát až do osmifinále (2011 a 2012). Na světovém žebříčku byla nejvýše na 25. příčce. Porazila hráčky jako Kuzněcovovou, Jankovičovou, Stosurovou nebo Pierceovou. Úspěšná byla i ve čtyřhře, v níž nastupovala nejčastěji vedle Barbory Strýcové. Čtrnáctkrát se radovala z turnajového prvenství a na žebříčku se vyšplhala až na sedmnácté místo. Především je ale wimbledonskou vítězkou v mixu. V roce 2011 na londýnské trávě vyhrála společně s Rakušanem Jürgenem Melzerem, za kterého se rok poté také provdala. Velkou zásluhu má i na vítězství českého týmu ve Fed Cupu v roce 2011. Do výběru pro finálové utkání se sice nedostala, ale v semifinále proti Belgii vybojovala rozhodující bod ve čtyřhře.

19. Květa Peschkeová (roz. Hrdličková)

Špičková deblistka, která pětkrát okusila atmosféru grandslamového finále. Jediný titul získala po boku Slovinky Srebotnikové roku 2011 ve Wimbledonu, díky čemuž se na deset týdnů stala dokonce deblovou světovou jedničkou. Se stejnou partnerkou postoupila o rok dříve také do finále French Open. Na US Open zase třikrát neúspěšně bojovala o titul ve smíšené čtyřhře (2006, 2010, 2012). Celkem šestkrát a se třemi různými partnerkami (kromě Srebotnikové ještě se Schiavoneovou a Stubbsovou) postoupila na závěrečný Turnaj mistryň, z čehož tři účasti proměnila v postup do finále. Na okruhu WTA získala úctyhodných 27 titulů. I ve dvouhře si ale připsala několik cenných výsledků. V roce 1998 vyhrála turnaj v Makarské a v následující sezóně si o titul zahrála i v Lipsku. Roku 2005 postoupila po vítězstvích nad Zvonarevovou a Martinezovou do 4. kola wimbledonského turnaje a moc nechybělo, aby její spanilá jízda pokračovala ještě dále. V boji o postup do čtvrtfinále proti další Rusce Nadě Petrovové však nevyužila dva mečboly. Ve své kariéře dokázala porazit hráčky jako Clijstersovou, Mauresmovou nebo Safinovou a v singlovém světovém žebříčku se vyšplhala až na 26. místo. Roku 2011 se velkou měrou zasloužila o vítězství českého týmu ve Fed Cupu, když ve finále po boku Lucie Hradecké získala rozhodující bod ve čtyřhře.

20. Denisa Chládková

Denisa Chládková nejvíce zazářila roku 1997 ve Wimbledonu. Hned při své první účasti na nejslavnějším tenisovém turnaji světa vyřadila hvězdu první velikosti, Američanku Lindsay Davenportovou. Její senzační tažení skončilo až ve čtvrtfinále na raketě pozdější vítězky Martiny Hingisové. Úspěšně si vedla též na Australian Open v roce 2003, kde se probojovala mezi šestnáctku nejlepších. Na turnajích WTA postoupila třikrát do finále (Knokke-Heist 1999, Hannover 2000, Helsinky 2002), ale ani jednou nedokázala zvítězit. Velmi blízko byla v roce 2002 v Helsinkách, kde podlehla Světlaně Kuzněcovové divokým skóre 6:0, 3:6, 6:7. Jejím žebříčkovým maximem bylo 31. místo. Ve Fed Cupu má bilanci pěti vítězství a pěti porážek a získala v něm cenné skalpy Nataši Zverevové a Barbary Schettové. Z dalších špičkových hráček porazila Conchitu Martinezovou, Anke Huberovou, Ivu Majoliovou, Magdalenu Malejevovou, Věru Zvonarevovou nebo Dinaru Safinovou.

21. Helena Straubeová (Matoušová)

Naše nejlepší tenistka přelomu čtyřicátých a padesátých let. Už v roce 1937, kdy jí bylo teprve šestnáct, se objevila na třetím místě republikového žebříčku. V roce 1945 ovládla první poválečný ročník mezinárodního mistrovství Československa v Praze a brzy se začala prosazovat i na zahraničních turnajích. Dva menší tituly získala v Anglii a několikrát též postoupila do finále turnajů na francouzské a italské riviéře. Třikrát (1946, 1947, 1950) se probojovala do osmifinále na Roland Garros a jednou (1951) ve Wimbledonu. Roku 1948 společně se svým snoubencem a rovněž výborným tenistou Milanem Matoušem emigrovala do Itálie, kterou posléze také reprezentovala na turnajích. V letech 1952 a 1954 dokonce figurovala na druhém místě italského národního žebříčku.

22. Jitka Volavková (roz. Horčičková)

Když ukončila kariéru do té doby zcela suverénní Věra Suková, titul z domácího šampionátu se stal hned třikrát v řadě (1964-1966) kořistí Jitky Volavkové. Tím se jí otevřela cesta na zahraniční turnaje, na nichž dosáhla mnoha solidních výsledků. V roce 1965 postoupila po vítězství nad Julií Heldmanovou až do osmifinále Roland Garros. V následujícím roce už na stejném turnaji nasazená jako třináctka a došla do třetího kola. Ve Wimbledonu se probojovala do osmifinále v roce 1967, kdy vypadla až po boji se třetí nasazenou Britkou Virginií Wadeovou. Ve své nejlepší sezóně 1965 postoupila do čtvrtfinále mezinárodního mistrovství Itálie v Římě, zahrála si semifinále v Moskvě a v Kitzbühelu, finále v Aix-en-Provence a zvítězila v Bělehradě. V roce 1967 se jí vydařila série menších turnajů v Anglii, když vyhrála v Newcastlu a na dvou dalších podnicích prohrála až ve finále. Mezi cenné úspěchy patří i dvě zlaté medaile z univerziád v Sofii a v Porto Alegre. Pět výher si připsala také v Poháru federace, ale po sovětské invazi v roce 1968 odešla do Spojených států amerických.

23. Miroslava Bendlová-Koželuhová

Praneteř slavných tenisových bratrů Koželuhů. V roce 1975 byla členkou týmu, který pro Československo poprvé v historii vybojoval Pohár federace. Do té doby zaznamenala několik vynikajících mezinárodních úspěchů. Dvakrát se probojovala do semifinále mistrovství Evropy amatérů, přičemž v roce 1974 ve čtvrtfinále dokonce deklasovala slavnou Rusku Morozovovou výsledkem 6:3 6:0! V témže roce zvítězila na turnaji v Kitzbühelu, když ve finále naprosto shodným výsledkem porazila i Jugoslávku Jaušovecovou. Na mezinárodním mistrovství Itálie v Římě zase zdolala Virginii Ruziciovou. Pak se však znelíbila tehdejšímu režimu a dva roky nesměla vyjíždět do zahraničí. V roce 1977 se na turnaje vrátila již jako matka pod novým jménem Bendlová. O rok později dosáhla svého životního úspěchu, když postoupila do čtvrtfinále French Open.

24. Petra Cetkovská

Někdejší pětadvacátá hráčka světa dosáhla životního výsledku v roce 2011 na velmi dobře obsazeném turnaji v New Havenu. Do hlavní soutěže sice prošla až z kvalifikace, poté si ale vyšlápla hned na tři hráčky absolutní světové špičky - Polku Radwaňskou, Francouzku Bartoliovou a Číňanku Na Li. Její pouť turnajem skončila až ve finále na raketě tehdejší světové jedničky Caroline Wozniacké. Mimochodem Agnieszku Radwaňskou během své kariéry potkala čtyřikrát a ze všech duelů odešla jako vítězka! Na grandslamových turnajích se dvakrát probojovala do osmifinále. Poprvé se tak stalo v roce 2008 na French Open, kde ovšem dostala tvrdou lekci od Any Ivanovičové. V boji o čtvrtfinále s ní totiž neuhrála ani jednu hru. Porážku jí však oplatila o tři roky později na wimbledonské trávě. Z dalších špičkových hráček porazila Jelenu Dementěvovou, Věru Zvonarevovou, Caroline Wozniackou nebo Saru Erraniovou. Zraky tenisových příznivců na sebe poutala i díky několikaletému vztahu s kyperským tenistou Marcosem Baghdatisem. Její kariéru bohužel dodnes provázejí četné zdravotní komplikace.

25. Regina Rajchrtová

Manželka bývalého druhého tenisty světa Petra Kordy byla na přelomu osmdesátých a devadesátých let rovněž úspěšnou reprezentantkou. V roce 1989 si zahrála o titul na turnaji WTA v Paříži, ale těsně prohrála s Italkou Cecchiniovou. O rok později na prestižním podniku v Hilton Head vyřadila světovou šestku Zinu Garrisonovou a postoupila až do semifinále, v němž ji zastavila Martina Navrátilová. Dvakrát se probojovala do osmifinále na US Open. Během své kariéry porazila například Natašu Zverevovou, Mary Joe Fernandezovou nebo sestry Manuelu a Katerinu Malejevovy. Na světovém žebříčku figurovala nejvýše na 26. pozici. V roce 1991 s československým týmem pronikla až do semifinále Poháru federace. Kariéru ukončila předčasně kvůli mateřským povinnostem. S Petrem Kordou, který je mimochodem starší o pouhé dva týdny, má dceru Jessicu, úspěšnou profesionální golfistku.

26. Andrea Strnadová

Velká naděje českého tenisu počátku devadesátých let. Dvakrát po sobě vyhrála juniorku ve Wimbledonu a záhy se prosadila i mezi ženami. Tradičně se jí dařilo zvláště na turnajích u protinožců. Již jako osmnáctiletá si v roce 1991 zahrála finále v Aucklandu a ve Wellingtonu, díky čemuž se na světovém žebříčku vyšvihla až na 29. místo. O rok později finále v Aucklandu obhájila a navrch přidala stejný výsledek i v Pattayi a v Kuala Lumpur. Nutno podotknout, že kromě jednoho byly všechny finálové zápasy těžké třísetové bitvy a titul Andree unikl skutečně jen o vlásek. Během těchto dvou let se jí navíc podařilo postoupit do třetího kola na všech čtyřech grandslamových turnajích. Po dvou méně vydařených sezónách, v pouhých dvaadvaceti letech, však profesionální kariéru ukončila. Historie si ji bude pamatovat nejen jako talentovanou singlistku, ale i jako poměrně úspěšnou deblovou hráčku. Byla čtrnáctá na světě, vyhrála tři turnaje a na grandslamech postoupila dvakrát do čtvrtfinále. V roce 1995 se provdala za australského tenistu Jasona Stoltenberga.

27. Iva Budařová

V letech 1983-1985 se našim ženám podařil husarský kousek, když vyhrály třikrát v řadě Pohár federace. Hlavní zásluhu na tomto senzačním úspěchu měly Hana Mandlíková a Helena Suková. Tým tehdy doplňovaly Marcela Skuherská a Iva Budařová, které spolu pravidelně hrály závěrečnou čtyřhru. Ačkoliv pokaždé nastupovaly již za rozhodnutého stavu, jejich bilance 5:1 je pozoruhodná. Společně vybojovaly také stříbrnou medaili na Hrách dobré vůle v Moskvě. V roce 1984 vyhrála Budařová spolu s Helenou Sukovou mezinárodní mistrovství Itálie, tehdy hrané v Perugii. Poměrně výrazně se ovšem prosadila i jako singlistka. Mezi lety 1979 a 1982 hrála třikrát ve finále turnajů okruhu Avon Futures ve Spojených státech a v roce 1984 se do finále probjovala také na mezinárodním mistrovství Švýcarska v Luganu. Na žebříčku WTA byla nejvýše na 24. místě a jejím nejlepším grandslamovým výsledkem bylo osmifinále French Open 1979. Tehdy se však v Paříži hrálo o kolo méně než obvykle, a tak jí k postupu stačila dvě vítězství. Do třetího kola prošla na turnajích velké čtyřky ještě pětkrát. Ráda jistě vzpomíná zejména na Wimbledon 1983, kde vyřadila Američanku Pam Shriverovou. Ve své kariéře si dokázala poradit i s dalšímu vynikajícími hráčkami - Billie-Jean Kingovou, Larisou Savčenkovou, Manuelou Malejevovou nebo Andreou Temesváriovou.  

28. Lucie Hradecká

Tenistka s osobitými obouručnými údery z obou stran a dělovým servisem, jedním z nejtvrdších na ženském okruhu. Více se prosazuje ve čtyřhře, kde s krajankou Andreou Hlaváčkovou utvořila jeden z nejlepších světových párů. Populární dvojice "H+H" ovládla dva grandslamové turnaje - French Open 2011 a US Open 2013. V sezóně 2012 sice žádnou trofej nezískala, zato si však zahrála čtyři velká finále v řadě: ve Wimbledonu, na olympijském turnaji v Londýně, na US Open a nakonec i na Turnaji mistryň. Hlaváčková s Hradeckou se díky tomu za sebou seřadily na třetím a čtvrtém místě světového žebříčku. Druhá jmenovaná dosáhla značných úspěchů také ve smíšené čtyřhře. Na svém kontě má titul z French Open 2013 a dvě další grandslamová finále. Ve dvouhře si na okruhu WTA připsala celkem sedm finálových účastí, ale ani jednu nedokázala přetavit v zisk titulu. Velkým úspěchem pro ni bylo semifinále skvěle obsazeného turnaje v Madridu, do něhož postoupila v roce 2012 po vítězstvích nad dvěma hráčkami top 5 Kvitovou a Stosurovou. Na žebříčku WTA se objevila nejvýše na 41. pozici. Třikrát také byla členkou vítězného českého fedcupového týmu, přičemž roku 2011 v moskevském finále vybojovala spolu s Květou Peschkeovou rozhodující bod ve čtyřhře.

29. Alena Palmeová

Dvojnásobná mistryně republiky z let 1968-1969, která byla poměrně úspěšná i na menších mezinárodních turnajích. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zvítězila v Leverkusenu,  Tarrase, Gradu, na třech podnicích ve Švýcarsku a na dvou v Izraeli a v Egyptě. Výraznějšího grandslamového výsledku se ale nedočkala. Dvakrát postoupila do třetího kola Wimbledonu (1969 a 1971), k čemuž jí v obou případech stačil jeden vyhraný zápas. Nejlepší sezónu prožila v roce 1972, kdy kromě čtyř vítězství na menších turnajích byla ještě sedmkrát ve finále, mj. v Madridu, Tokiu a ve Stuttgartu a také ve čtvrtfinále mezinárodního mistrovství Itálie v Římě. Prezentovala se defenzivním herním stylem, který byl účinný zejména na antuce. V letech 1969-1970 reprezentovala Československo ve třech utkáních Poháru federace s celkovou bilancí dvou výher a čtyř porážek. Následně se provdala za amerického občana a žila v zahraničí.

30. Andrea Hlaváčková

Skvělá deblová hráčka, druhá členka populárního páru "H+H" Hlaváčková-Hradecká. Seznam jejích největších úspěchů je tak téměř totožný jako u Lucie Hradecké: dvě grandslamová vítězství (French Open 2011 a US Open 2013), stříbrná olympijská medaile z Londýna 2012 a finále Wimbledonu, US Open i Turnaje mistryň v téže sezóně. Díky několika výsledkům s jinými hráčkami se ale na světovém žebříčku propracovala ještě o příčku výše než její partnerka, tedy na třetí místo. Jejím životním turnajem bylo US Open 2013, kde triumfovala nejen v ženské čtyřhře, ale s Bělorusem Maxem Mirným také v mixu. Ve dvouhře jsou jejími největšími úspěchy osmifinále US Open 2012, finále turnaje WTA v Bad Gasteinu (2013) a semifinále v Pattayi (2014). Na světovém žebříčku byla klasifikována nejvýše na 58. pozici. V letech 2012 a 2014 byla i ona členkou vítězného českého kvarteta ve Fed Cupu.

31. Hana Strachoňová

Inteligentní a šikovná hráčka, která slavila poměrně velké úspěchy už v juniorské kategorii. Dvakrát se stala mistryní Evropy a zahrála si i ve finále slavného Orange Bowlu na Floridě. Záhy se prosadila i mezi ženami. V roce 1978 se jako sedmnáctiletá úspěšně prezentovala na americkém okruhu Avon Futures, kde se jí podařilo vyhrát turnaj v Montrealu. Krátce nato vyhrála také menší antukový turnaj v Turíně a po výhře nad Renatou Tomanovou postoupila do osmifinále French Open. Úspěšné období pak završila účastí ve finále soutěže útěchy ve Wimbledonu. Tyto výsledky ji vynesly až na 36. místo světového žebříčku a také do reprezentačního týmu pro Pohár federace. Po Wimbledonu 1979, na němž postoupila do třetího kola, ale Strachoňová požádala o politický azyl ve Švýcarsku. V následujícím roce si ještě jednou zahrála v osmifinále French Open, ale poté už na své nejlepší výsledky nedokázala navázat. Během své kariéry porazila několik špičkových hráček, například Virginii Ruziciovou, Dianne Fromholtzovou, Rosie Casalsovou nebo Anne Smithovou.

32. Eva Švíglerová

Eva Švíglerová na sebe poprvé výrazněji upozornila v roce 1989, kdy ještě coby juniorka postoupila do semifinále turnaje WTA v Barceloně. Na její raketě tehdy zůstaly nasazené hráčky Paulusová a Hanikaová a zastavit ji dokázala až domácí hvězda Arantxa Sánchezová Vicariová. Švíglerová se následně probojovala do finále juniorky na French Open, kde prohrála až s pozdější světovou jedničkou Jennifer Capriatiovou. Roku 1991 v novozélandském Aucklandu získala svůj jediný turnajový titul, když ve finále v českém derby porazila Andreu Strnadovou. Na podzim téhož roku byla klasifikována na 33. místě světového žebříčku. Na grandslamech si třikrát a pokaždé na jiném povrchu zahrála ve třetím kole. Československo reprezentovala i v Poháru federace. Odehrála čtyři utkání ve čtyřhře a v roce 1991 figurovala v sestavě, která se probojovala až do semifinále.

33. Miloslava Holubová

Jedna z našich nejlepších hráček první poloviny sedmdesátých let. V roce 1970 získala titul na domácím šampionátu, což jí umožnilo startovat na některých zahraničních turnajích. Největšího mezinárodního úspěchu dosáhla roku 1976 na French Open, kde vyřadila tři věhlasné soupeřky Buenovou, Chanfreauovou a Turnbullovou a až ve čtvrtfinále nestačila na Rumunku Virginii Ruziciovou. K dalším mezinárodním úspěchům patří vítězství na turnaji ve Skopje (1974), semifinále v Palermu (1971) a v Kodani (1976) a několikanásobná čtvrtfinálová účast (Budapešť, Catania, Moskva, Kitzbühel, Káhira, Oskarhamn).

34. Greta Deutschová

Naše nejlepší tenistka meziválečného období. Šest let v řadě byla československou jedničkou, vyhrávala většinu domácích turnajů a s úspěchem se prezentovala i v zahraničí. Několikrát postoupila do finále turnajů na francouzské a italské riviéře (Janov, Nice, Cannes, Lago Maggiore, Santa Margherita, Antibes) a také na mezinárodních mistrovstvích Rakouska, Jugoslávie či Maďarska. Jednou se představila i ve Wimbledonu a na Roland Garros, ale v obou případech prohrála hned svůj úvodní zápas. Velmi úspěšná byla ve čtyřhrách, kde často nastupovala vedle špičkových hráček a hráčů té doby, například vedle Polky Jedrzejowské, Japonce Satóa, Maďara Von Kehrlinga nebo našich hvězd Koželuha, Menzela či Hechta. Na mezinárodním mistrovství Československa získala tři tituly ve dvouhře, tři ve čtyřhře a čtyři v mixu!

35. Adriana Gerši

Adriana Gerši získala na okruhu WTA jeden titul, roku 2001 na antuce v Basileji ve finále přehrála domácí Marii-Gaïané Mikaelianovou. Na čtyřech dalších turnajích byla vyřazena až v semifinále. Porazila Mary Pierceovou, Magdalenu Malejevovou, Barbaru Schettovou, Sandrine Testudovou nebo Natašu Zverevovou. Dvakrát si zahrála ve třetím kole grandslamových turnajů - v roce 1998 na Australian Open a o dva roky později na US Open. Nakrátko nakoukla do nejlepší světové padesátky, přičemž jejím nejvyšším umístěním byla 48. příčka. V roce 1997 se dvěma body proti Němkám zasloužila o postup českého týmu do semifinále Fed Cupu. V něm pak dokonce mohla získat rozhodující třetí bod proti Holanďance Oremansové a poslat náš tým do finále, jenže nevyužila mečboly a utkání prohrála 9:7 ve třetím setu. Dnes je manželkou bývalého tenisty Davida Rikla.

36. Emma Čepková

Historicky první československá hráčka, která si zahrála na grandslamovém turnaji. Bylo to roku 1935 na Roland Garros a Čepková v prvním kole podlehla pozdější čtvrtfinalistce, domácí Simone Iribarneové. O měsíc později ve Wimbledonu už ale psala zcela jiný příběh. Přes tři britské hráčky postoupila až do osmifinále, v němž sahala po obrovské senzaci. Proti pozdější šampiónce, sedmnáctinásobné grandslamové vítězce a jedné z nejlepších hráček všech dob Helen Wills-Moodyové vyhrála první sadu a ve druhé dokonce vedla 4:1! Moodyová set ale pěti gemy v řadě otočila a ve třetím už naší hráčce nedala šanci. Čepková se už potom žádného dalšího turnaje velké čtyřky nezúčastnila. Mezi její největší úspěchy patří vítězství na jugoslávském šampionátu v Záhřebu (1934) nebo finále turnaje v londýnském Kensingtonu (1935).

37. Radka Bobková

Radka Bobková dosáhla největších úspěchů už jako dvacetiletá v sezóně 1993. Na antuce v belgickém Lutychu si z kvalifikace došla až pro titul, když ve finále porazila Rakušanku Kschwendtovou. Na turnaji dokonce získala "double", neboť s Argentinkou Gaidanovou ovládla i soutěž ve čtyřhře.  Druhý titul získala v Palermu, když ve finále poměrně hladce porazila vycházející hvězdu francouzského tenisu a světovou čtrnáctku Mary Pierceovou. Na světovém žebříčku se díky tomu vyhoupla až na 47. místo. Později ale na tyto výsledky nedokázala navázat a na turnajích WTA už ani jednou nepřešla přes čtvrtfinále. Solidní úspěch přišel ještě na US Open 1994, kde vypadla až ve třetím kole se světovou jedničkou Steffi Grafovou. Českou republiku reprezentovala poměrně úspěšně ve Fed Cupu, kde zvítězila v pěti ze sedmi utkání.

38. Petra Langrová

Také Petra Langrová dosáhla nejcennějšího úspěchu hned zpočátku své kariéry, když v roce 1988 jako kvalifikantka ovládla turnaj v Paříži. Přitom jí v té době patřila až 201. příčka světového pořadí a jednalo se o její debut na turnaji WTA! Níže postavená tenistka do té doby nikdy na podniku této kategorie netriumfovala a jedinou debutantkou, které se to před ní podařilo, byla Tracy Austinová. Na rozdíl od Austinové ale Langrová už žádný jiný turnaj nikdy nevyhrála. V roce 1991 ještě postoupila do finále v Linci, v něm však podlehla Manuele Malejevové-Fragniereové. Na grandslamech se jí vydařila zejména sezóna 1996, kdy postoupila do třetího kola jak na pařížské antuce, tak na betonech ve Flushing Meadows. K jejím největším úspěchům bezpochyby patří vítězství nad hráčkami elitní desítky Arantxou Sánchezovou-Vicariovou, Mary Joe Fernándezovou a Natašou Zverevovou. Na žebříčku WTA byla nejvýše na 53. příčce. Prosadila se i jako deblistka. S různými partnerkami vyhrála pět turnajů a byla 35. hráčkou světa. Dnes je známá především jako ředitelka prostějovského challengeru, který je největší tenisovou akcí u nás.

39. Ludmila Richterová

Rodačka z Košic Ludmila Richterová se s životní formou potkala v květnu 1995. Nejprve postoupila do finále turnaje WTA na pražské Štvanici, aby hned v následujícím týdnu dokonce triumfovala na antuce v anglickém Bournemouthu. V obou případech přitom vyřadila vynikající Američanku Chandu Rubinovou. Během své kariéry porazila ještě několik dalších skvělých tenistek, například Conchitu Martinezovou, Julii Halardovou, Sandrine Testudovou nebo Barbaru Schettovou. Dvakrát postoupila do třetího kola grandslamových turnajů a na světovém žebříčku se vyšplhala na 62. místo. Šest zápasů odehrála také ve Fed Cupu. Připsala si sice jen jedinou výhru, ta však měla cenu zlata. Bylo to v roce 1997 v Mannheimu ve čtvrtfinálovém utkání proti Němkám. Richterová porazila Barbaru Rittnerovou a velkým dílem se tak zasloužila o postup našeho týmu do semifinále.

40. Sandra Kleinová

Neteř bývalého reprezentanta Jiřího Hřebce byla ve druhé polovině devadesátých let velkou nadějí českého tenisu. Už jako sedmnáctiletá totiž v roce 1995 postoupila do finále turnaje v Nagoji. Tehdy asi málokdo čekal, že tento zápis v kolonce finálových účastí nakonec zůstane osamoceným. Zvláště poté, co Sandra přidala několik velmi dobrých výsledků v sezóně 1997. V lednu postoupila z kvalifikace až do třetího kola grandslamového Australian Open a na podzim se na turnajích WTA probojovala třikrát do čtvrtfinále. Cenná byla zejména vystoupení na skvěle obsazených halových turnajích v Lipsku a v Curychu. Na její raketě tam skončily hráčky jako Irina Spirleaová nebo Magdalena Malejevová a v obou případech ji zastavila až tehdy v životní formě hrající Jana Novotná. Vydařený podzim Kleinovou katapultoval až na 41. místo světového žebříčku. Na další větší výsledky si však musela počkat šest let. V roce 2003 se ještě jednou probojovala do čtvrtfinále v Lipsku a o rok později dokonce do semifinále ve Stockholmu. Ve Wimbledonu pak získala nejcennější skalp své kariéry, když vyřadila světovou šestku Jelenu Dementěvovou.

41. Vlasta Holečková

Jedna z těch hráček, které nejvíce doplatily na zoufalé poměry v našem tenise po komunistickém převratu v roce 1948. Dvě sezóny byla naší jedničkou a dvakrát také ovládla domácí mistrovství (1948 a 1951). Možnost utkávat se s mezinárodní konkurencí však tehdy byla téměř nulová a o nějakých výjezdech na Západ si naši hráči mohli jen nechat zdát. Když se roku 1948 Holečková poprvé dostala na zahraniční turnaj, bylo jí třicet let a předcházely tomu četné intriky a házení klacků pod nohy. Své šance se ale chopila tím nejlepším možným způsobem, když v Opatii vyhrála mistrovství Jugoslávie. O čtyři roky později zvítězila také na mezinárodním mistrovství Polska v Katovicích, kde ve finále porazila legendární Jadwigu Jedrzejowskou. V tenise byla prakticky samoukem a své soupeřky doháněla k zoufalství svým neortodoxním obranným stylem. Později byla vynikající trenérkou a mezi jinými vedla i svého syna, úspěšného reprezentanta Milana Holečka.

42. Hana Sládková-Koželuhová

Hana Sládková-Koželuhová je další ženou, která ve světě šířila slávu rozvětvené tenisové rodiny, známé především díky jejím strýcům Karlovi a Janovi. V roce 1950 za dramatických okolností emigrovala do západního Berlína a odtud po roce dále do Kanady, kterou pod jménem Hannah Sladek reprezentovala po většinu své hráčské kariéry. Už před svým odchodem ale patřila mezi nejlepší hráčky v Československu. Úspěšně si vedla i během krátké německé epizody, což dokládají tituly z turnajů v Kolíně, Berlíně nebo Bad Kissingenu. V roce 1955 vyhrála Canadian Open v Québecu a vítězné trofeje má i z několika dalších menších turnajů v Kanadě, USA a Anglii. Pětkrát se představila ve Wimbledonu, přičemž nejlepší výsledek uhrála až při své poslední účasti v roce 1963. Tehdy postoupila do třetího kola a poté ještě do finále soutěže útěchy.

43. Jana Pospíšilová

Členka československého družstva, které v roce 1988 zvítězilo v Poháru federace. Jejím vkladem k týmovému triumfu byly úspěšně zvládnuté čtyřhry ve všech kolech s výjimkou finále. Je však třeba říci, že se všechny hrály za rozhodnutého stavu a na celkový výsledek již neměly vliv. Partnerkou Pospíšilové byla tehdejší vycházející hvězda Jana Novotná. Tyto dvě hráčky se spolu shodou okolností týden před vyvrcholením soutěže utkaly ve finále turnaje v australském Adelaide. Z vítězství ve dvou vyrovnaných setech se tehdy radovala Novotná, pro niž to byla vůbec první trofej z okruhu WTA. Pro Pospíšilovou to zase bylo první a bohužel také poslední finále v kariéře. Jejím žebříčkovým maximem sice byla solidní 49. příčka, ale na grandslamech se nikdy nedostala dál než do druhého kola. Tedy alespoň co se ženské kategorie týče. Jako juniorka si totiž zahrála finále na Roland Garros i ve Wimbledonu. Během své kariéry porazila čtyři hráčky první světové dvacítky - Sukovou, Mandlíkovou, Shriverovou a McNeilovou. Jejím bratrem je tenista Jaroslav Pospíšil a manželem známý herec a moderátor Petr Rychlý.

44. Andrea Holíková

Tenistka, jež pochází ze slavné hokejové dynastie Holíků. V roce 1985 se stala juniorskou šampiónkou ve Wimbledonu a dařilo se jí už i mezi ženami - semifinále v Barceloně, čtvrtfinále v Tokiu a třetí kolo na US Open umocněné výhrou nad světovou desítkou Kathy Rinaldiovou, to vše bylo velkým příslibem, stejně jako deblové čtvrtfinále z Roland Garros. Jenže Andrea v dalších letech tyto výsledky nedokázala potvrdit a 67. místo světového žebříčku, které jí patřilo v říjnu 1985, zůstalo navždy jejím maximem. V roce svých největších úspěchů se dostala i do československého reprezentačního výběru a je tak podepsána pod naším slavným vítězstvím v Poháru federace. Z pozdějších úspěchů už stojí za zmínku snad jen třetí kolo Australian Open 1987. Kvůli rodině Holíková nakonec ukončila kariéru už ve dvaadvaceti letech.

45. Denisa Allertová

Jedna z největších současných nadějí českého tenisu. V rozletu ji dlouho brzdila zranění, ale v posledních dvou sezónách začala pomalu naplňovat svůj potenciál. Na podzim roku 2014 si v Lucemburku vyšlápla na Sabine Lisickou a hned při své premiéře na turnaji WTA pronikla až do semifinále. Skutečně zlomovou pro ni ale byla až sezóna 2015, v níž se poprvé představila také na všech grandslamových turnajích. Po sympatických výkonech dokázala pokaždé postoupit do druhého kola, přičemž na US Open dokonce vyřadila světovou desítku Suarezovou-Navarrovou a následně měla set k dobru i proti pozdější překvapivé finalistce Robertě Vinciové. Největší úspěch dosavadní kariéry si však Allertová připsala v říjnu v čínském Kantonu, kde přes druhou tenistku světa Halepovou a Italku Erraniovou postoupila až do finále. V sezóně 2015 si zahrála také čtvrtfinále v Praze a v Linci, odbyla si premiéru ve fedcupovém týmu a 57. místem si vylepšila své žebříčkové maximum.

 46. Marcela Skuherská

Československá reprezentantka, která je podepsána pod dvěma triumfy našeho družstva v Poháru federace v letech 1983 a 1984. V obou ročnících vedle Ivy Budařové pravidelně nastupovala do závěrečné čtyřhry a může se pochlubit vynikající bilancí pěti výher oproti jediné porážce. Se stejnou partnerkou vybojovala též stříbrnou medaili na Hrách dobré vůle v Moskvě. Jako deblistka je také amatérskou mistryní Evropy a vítězkou turnaje Virginia Slims of Pennsylvania v Hershey. Ve dvouhře se jí nejvíce zadařilo roku 1983 v Nashvillu, kde se probojovala z kvalifikace až do finále. Rok nato po výhře nad Larisou Savčenkovou postoupila do třetího kola ve Wimbledonu a třetí kolo si zahrála i na prestižních turnajích v Key Biscayne (1985) a v Berlíně (1984). Na světového žebříčku figurovala nejvýše na 91. místě. Jejím manželem je zpěvák Michal David.

47. Eva Birnerová

Dcera bývalého daviscupového reprezentanta Stanislava Birnera. V lednu 2007 byla klasifikována na 59. místě světovém žebříčku, čímž o jednu příčku překonala maximum svého otce. Největších úspěchů dosáhla na turnaji WTA v Taškentu, kde byla roku 2011 ve finále a rok nato v semifinále. Kromě toho si zahrála třetí kolo ve Wimbledonu i na Australian Open a porazila hráčky jako Kirilenkovou, Dokičovou nebo Suarezovou-Navarrovou. Jejím zřejmě nejpovedenějším velkým turnajem byl Wimbledon 2013, na němž z náročné kvalifikace prošla až do třetího kola hlavní soutěže a dokázala si poradit s tak kvalitními soupeřkami, jako jsou Schmiedlová, Lepčenková nebo Curenková. Dobře rozehraný měla i duel o postup do osmifinále proti Portoričance Puigové, ale vedení 1:0 na sety nakonec nevyužila. Ve své sbírce má také tři turnajová prvenství a šest dalších finálových účastí v deblu.

48. Kateřina Siniaková

Další z hráček, kterým by měla patřit budoucnost našeho tenisu. Jako juniorka byla druhou hráčkou světa, zahrála si ve finále Australian Open i slavného Orange Bowlu a také vyhrála tři grandslamové tituly ve čtyřhře. V roce 2014 se poprvé výrazněji prosadila i mezi ženami, když po vítězstvích nad Vesninovou a Giorgiovou postoupila až do semifinále turnaje WTA v Moskvě. Stejného výsledku dosáhla o půl roku později i na domácím turnaji v Praze. Na trávě v Birminghamu porazila světovou čtrnáctku Andreu Petkovicovou a připsala si tak doposud nejcennější skalp své kariéry. Jejím žebříčkovým maximem je prozatím 65. místo. Na svém kontě už má také dva tituly a jedno finále ze čtyřhry.

49. Tereza Smitková

Tereza Smitková zazářila jako kometa ve Wimbledonu 2014, kde senzačně postoupila z kvalifikace až do osmifinále. Ve třetím kole přitom čelila mečbolu Srbky Jovanovské, kterou nakonec udolala 10:8 v rozhodující sadě. Mezi šestnácti nejlepšími následně podlehla krajance Lucii Šafářové. Na konci sezóny triumfovala na turnaji kategorie WTA 125 v Limoges, kde porazila Italku Schiavoneovou a ve finále i Francouzku Mladenovicovou. Hned zkraje roku 2015 si v Šen-čenu poprvé zahrála čtvrtfinále na plnohodnotném turnaji WTA, čímž si vysloužila premiérovou pozvánku do českého fedcupového týmu. Kapitánovi i fanouškům se za to odvděčila důležitým bodem proti Kanaďance Dabrowské v prvním kole a spolupodílela se tak na celkovém triumfu našeho družstva v této soutěži. V dalším průběhu sezóny už se jí ale tolik nedařilo, za zmínku stojí snad jen vítězství nad světovou třináctkou Lucií Šafářovou v prvním kole domácího turnaje v Praze. Jejím dosavadním žebříčkovým maximem je 57. příčka, na níž figurovala v dubnu 2015.

50. Hedwiga Rosenbaumová

Zapomenout bychom rozhodně neměli na Hedwigu Rosenbaumovou, naši první olympijskou medailistku. Na Hrách v Paříži roku 1900 získala hned dvě bronzové medaile: v ženské dvouhře a ve smíšené čtyřhře, do níž nastoupila vedle Brita Archibalda Wardena. Rosenbaumová byla Němka žijící v Praze, která Prahu také uvedla v kolonce oficiálního zápisu jako zemi původu. Her se však účastnila jako soukromá osoba nezávisle na české výpravě a její medaile se tak do oficiálních statistik nezapočítávají. Je ale třeba dodat, že ve dvouhře žen tehdy bojovalo jen šest účastnic a Rosenbaumová díky volnému losu v prvním kole nemusela k bronzové medaili vyhrát ani jeden zápas. Dobový tisk, který upozorňuje na vysokou kvalitu soutěže, tuto hráčku nicméně označuje za druhou nejlepší ve východní Evropě. V roce 1904 se Rosenbaumová zapsala také mezi vítězky národního mistrovství v Praze.

Na koho se nedostalo:

Milada Skrbková

Bronzová medailistka z olympijských her v Antverpách (1920) ve smíšené čtyřhře.

Olga Široká-Mišková (Gazdíková)

Vítězka prvního ročníku wimbledonské juniorky ve dvouhře (1948), dvojnásobná mezinárodní mistryně Československa ve čtyřhře.

Olga Lendlová (roz. Jeništová)

Matka Ivana Lendla, v 60. letech naše špičková hráčka, jeden čas druhá na celostátním žebříčku. Vyhrála mezinárodní mistrovství Polska v Katovicích (1960) a dva menší turnaje ve Švýcarsku (v Ženevě a v Champéry), finále hrála v Ostende a v Bělehradě.

Yvona Brzáková

Finalistka mezinárodního mistrovství Švýcarska v Gstaadu (1979), v roce 1983 hrála ve 3. kole na French Open. Porazila Anne Smithovou, Rosie Casalsovou nebo Renatu Tomanovou a byla 86. hráčkou světa.

Lea Plchová

Mezinárodní mistryně republiky z roku 1979, amatérská mistryně Evropy ve čtyřhře (1981), finalistka turnaje v Kitzbühelu (1982). Byla 99. na světovém žebříčku.

Kateřina Skronská (Böhmová)

Semifinalistka turnaje v Kitzbühelu (1982) a turnaje Avon Futures v Las Vegas (1981), čtvrtfinalistka v Luganu (1984) a v Barceloně (1985). Vítězka dvou turnajů a čtvrtfinalistka French Open ve čtyřhře. Byla 72. hráčkou světa. Její dcera Kateřina Böhmová byla v roce 2006 také těsně za první světovou stovkou.

Michaela Pazderová

V roce 1983 na French Open porazila Renatu Tomanovou a postoupila do 3. kola. Byla 90. na světovém žebříčku.

Kateřina Kroupová (Šišková)

Finalistka turnaje v Praze z roku 1992, hrála ve 3. kole na French Open 1993, vítězka 8 turnajů ITF, 58. hráčka světa.

Eva Martincová

Čtvrtfinalistka turnajů v Budapešti (1999) a v Bogotě (2001). Byla 94. na světovém žebříčku. Jeden turnaj vyhrála ve čtyřhře.

Alena Vašková

Na turnajích WTA postoupila dvakrát do čtvrtfinále (Taškent 2001, Acapulco 2003). Nejvýše byla 115. na světě.

Lenka Němečková

Finalistka turnaje v Surabayi (1997) a semifinalistka z Makarské (1998). Porazila Švýcarku Patty Schnyderovou. Na světovém žebříčku byla nejvýše 72.

Gabriela Navrátilová

Deblová specialistka, semifinalistka Australian Open 2005. Finalistka na 8 turnajích WTA, 32. hráčka světa.

Lenka Cenková

Semifinalistka turnaje v Karlových Varech (1996), dvakrát na turnajích WTA vypadla ve čtvrtfinále. Byla 95. na světovém žebříčku.

Hana Šromová

V roce 2006 si zahrála dvě turnajová čtvrtfinále a byla 87. hráčkou světa. Na třech grandslamech postoupila do druhého kola.

Vladimíra Uhlířová

Deblová specialistka, 18. na světovém žebříčku. Vítězka pěti turnajů WTA a semifinalistka US Open 2007.

Michaela Paštiková

Ve čtyřhře semifinalistka Australian Open 2005 a vítězka turnaje v Bolu (1999). Ve dvouhře se v roce 2005 na třech grandslamech probojovala do druhého kola. Na WTA v deblu nejvýše 35., v singlu 89.

Zuzana Ondrášková

Vítězka dvaceti (!) turnajů ITF, finalistka turnaje WTA v Praze (2005) a semifinalistka v Budapešti (2010). Porazila Hantuchovou, Vinciovou, Cirsteaovou nebo Medinaovou-Garriguesovou. Na žebříčku WTA byla nejvýše na 74. místě.

Renata Voráčová

Semifinalistka turnaje ve Fesu (2010), dvakrát na turnajích WTA vypadla ve čtvrtfinále. Na žebříčku byla nejlépe 74. V deblu vítězka 8 turnajů, 40. hráčka světa.

Sandra Záhlavová

Trojnásobná čtvrtfinalistka na turnajích WTA v sezóně 2010, vítězka 12 turnajů ITF. Nejvýše byla na 78. místě světového žebříčku. Její bratranec Jakub Herm-Záhlava byl manželem Barbory Strýcové.

Kristýna Plíšková

Dvojče Karolíny Plíškové. Vítězka wimbledonské juniorky (2010). Ve Wimbledonu 2015 porazila Světlanu Kuzněcovovou a postoupila do 3. kola. Na žebříčku WTA byla prozatím nejlépe 86.

Češky v Mezinárodní tenisové síni slávy:

Martina Navrátilová

Hana Mandlíková

Jana Novotná